Input:

R 146/1953; Garance

č. 146/1953 Sb. rozh. obč.
Tam, kde rozvrat manželství zavinují i důležité objektivní příčiny, nelze mluvit o výlučné vině některého z manželů.
Objektivními příčinami hlubokého a trvalého rozvratu manželství nemohou být takové okolnosti, které jsou jen důsledkem zaviněného jednání některého z manželů.
Opustil-li manžel bezdůvodně manželku a žije řadu let s jinou ženou, nemůže se dovolávat skutečnosti, že manželé již dlouhou dobu spolu nežijí a navzájem se odcizili, jako důležité objektivní příčiny, která vylučuje jeho výlučné zaviněni na rozvratu manželství.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 13. března 1953, 16 Co 46/53.)
Manžel se domáhal rozvodu z viny manželky. Uváděl, že odpůrkyně se mu nepřizpůsobila, že pro povahové rozdíly docházelo k nesrovnalostem, které nakonec vedly k tomu, že se účastníci před 25 lety rozešli a od té doby žijí odděleně. Navrhovatel žije v posledních letech v rodině své družky. Odpůrkyně navrhla zamítnutí návrhu na rozvod. Připustila, že došlo k hlubokému a trvalému rozvratu manželství, který však zavinil výlučně navrhovatel sám tím, že navázal poměr s cizí ženou, k níž se odstěhoval a s níž bydlí dosud. Navrhovatel není proto vzhledem k své výlučné vině na rozvratu oprávněn podle § 30 odst. 2 zák. o právu rodinném žádat o rozvod.
Lidový soud v Berouně manželství rozvedl z viny navrhovatele. V odůvodnění uvedl, že sice ze zjištění, která učinil, plyne, že rozvrat manželství zapříčinil navrhovatel tím, že navázal před 25 lety styky s cizí ženou, pro niž opustil rodinu a k níž se odstěhoval, že však další příčinou