č. 124/1953 Sb. rozh. obč., Garance
č. 124/1953 Sb. rozh. obč.
Dědice, který žije v cizině a jehož adresa je soudu známa, nelze považovat za dědice nepřítomného ve smyslu § 61 odst. 2, § 519 odst. 2 o. z. Takového dědice musí soud uvědomit o dědictví a poučit jej o možnosti odmítnutí dědictví a jeho následcích ve smyslu § 324 o. s. ř.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 29. května 1953, Cz 155/53.)
Zůstavitel, československý státní příslušník, který zemřel v tuzemsku bez zanechání závěti, zanechal vklad ve spořitelně a určitou částku na hotovosti. Jeho jediným dědicem je jeho syn, jehož stálé bydliště je v Rakousku. Po dojití záznamu o úmrtí od národního výboru byl z pověření lidového soudu státním notářstvím sepsán záznam o výsledku předběžného šetření, z něhož je zřejmo i přesné bydliště dědice v Rakousku.
Lidový soud v Opavě ustanovil dědici jakožto dědici nepřítomnému opatrovníka (§61 odst. 2 o. z.). Soudní vyhláškou vyvěšenou na soudní desce uvědomil pak lidový soud tohoto dědice o dědictví a vyzval ho, aby ve lhůtě jednoho měsíce se vyslovil o tom, zda dědictví odmítá, či nikoliv (§ 324 o. s. ř.). Ze spisu neplyne, že by opatrovník sám snad dědice vyrozuměl o jeho právech a o lhůtě k vyjádření. Ježto dědic v určené lhůtě neučinil žádné prohlášení a také se opatrovníku nepřihlásil, vyslovil soud, že dědictví připadlo ve smyslu § 513 o. z. jako odúmrť státu, poněvadž se má za to, že zůstavitel nezanechal žádné dědice.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané podle § 210 o. s. ř., že usnesením lidového soudu byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Lidovému soudu byla známa přesná adresa dědice již od počátku řízení z protokolu o předběžném šetření. Nemohl…
