č. 121/1949 Sb. rozh. obč., Garance
č. 121/1949 Sb. rozh. obč.
Zaměstnanci podniku, kteří postavili nákladní auto podniku na chodník tak, že chodec byl tím přinucen s chodníku sestoupit do zasněžené a svažující se jízdní dráhy a utrpěl proto úraz, jsou nezdatní ve smyslu § 1315 obč. zák.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 21. dubna 1949, Rv I 10/49.)
Žalobce se domáhá proti žalovanému podniku (právnické osobě) náhrady škody za utrpěný úraz a tvrdí, že vycházel y únoru 1947 z budovy tohoto podniku východem určeným pro pěší. Chodník před budovou byl prý zmrzlý, kluzký a neposypaný. Před vjezdem do budovy stál nákladní automobil, do jehož zádi nakládali zaměstnanci podniku v průjezdu balíky. Přední částí zataraspval chodník a část ulice. Proto prý neijiohl žalobce chodníku použít, nýbrž byl nucen s něho sestoupit a auto obejít. Když chtěl tak učinit, sklouzl, upadl celou vahou na levou nohu a zlomil si ji.
Bývalý krajský soud civilní v Praze uznal mezitímním rozsudkem žalobní nárok co do důvodu po právu jednou polovinou. Soud zjistil, že žalobce upadl na vozovce vedle chodníku, když šel kolem auta, jež chodník zatarasovalo. Zavinění žalovaného podniku shledal soud v tom, že žalovaný podnik omezoval užívání chodníku tím, že na něj postavil auto, aniž se postaral, aby byla zdrsněna posypáním ta část vozovky, které v důsledku toho byli nuceni chodci používat místo chodníku. V tomto jednání spatřoval soud nedbalost, ježto může každý podle jeho přirozených následků poznat, že se jím zvětšuje ohrožení tělesné bezpečnosti lidí (§ 431 tr. z.). Spoluzavinění žalobce shledal soud v tom, že nevstupoval na vozovku opatrně, nýbrž šel příliš prudce. Proto soud uznal na zodpovědnost obou stran podle § 1304.obč. zák.
Bývalý zemský soud v Praze jako soud odvolací uznal celý žalobní nárok co do důvodu po právu, ježto shledal, že se nezakládá na pravdě skutkový předpoklad, z něhož prvý soud vyvodil zavinění žalobcovo, že totiž žalobce vstupoval na vozovku prudce.
Proti rozsudku zemského soudu podal žalovaný podnik…
