Input:

R 112/1952 (tr.); Garance

č. 112/1952 Sb. rozh. tr.
Skutková podstata trestného činu neposkytnutí pomoci podie § 228 tr. zák. je speciální v poměru ke skutkové podstatě trestného činu neposkytnutí pomoci podie § 227 tr. zák.
K výkladu pojmu „potřebná pomoc“ v obou těchto ustanoveních.
(Rozhodnutí krajského soudu v Liberci z 18. října 1951, 6 Tk 72/51.)
Okresní soud v Turnově uznal obviněného vinným trestnými činy ublížení na zdraví z nedbalosti podie § 222 odst. 1 tr. zák. a neposkytnutí pomoci podie § 228 tr. zák. Tyto trestné činy spáchal obviněný tím, že jel na motocyklu tak rychle a neopatrně, že porazil na silnici jdoucího poškozeného P, který utrpěl těžká zranění, jimž zakrátko podlehl, a že obviněný po této nehodě ujel a úmyslně neposkytl poškozenému potřebnou pomoc, ač tak mohl učinit bez nebezpečí pro sebe nebo pro někoho jiného.
Krajský soud zamítl odvolání obviněného. K námitkám obviněného proti výroku o vině trestným činem neposkytnutí pomoci podle § 228 tr. zák. uvedl krajský soud
v důvodech:
Obviněný poukazuje především na to, že rána, kterou poškozený P při nehodě utrpěl na hlavě, byla podle pitevního nálezu smrtelná a smrt nebylo možno žádným lékařským zákrokem odvrátit. Z toho obviněný vyvozuje, že poškozenému nebylo pomoci a že tedy jakákoli pomoc, kterou by mohl poskytnout, nebyla poškozenému už nic platná. Nebyla proto podle jeho názoru jeho pomoc „potřebná“ ve smyslu skutkové podstaty trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 228 tr. zák. Obviněný má proto za to, že tímto trestným činem neměl být uznán vinným.
Odvolání není ani v tomto směru důvodné. Odvolací soud doplnil řízení znaleckým posudkem lékaře, kterým bylo potvrzeno, že rána poškozeného byla smrtelná; avšak smrt poškozeného nenastala okamžitě, protože nebyla zasažena životně důležitá centra, nýbrž ponenáhlým zakrvácením mozku. Okresní soud tedy správně zjistil skutkový stav tohoto případu, že totiž obviněný úmyslně po nehodě ujel, ačkoli tu byl – jak obviněný věděl, což i v odvolání doznal – poškozený P, který při této nehodě utrpěl újmu na zdraví, a proto potřeboval pomoc.
Při uvažování o tom, zda šlo v souzené věci o pomoc potřebnou, třeba vycházet z toho, že lidský život je nejcennějším statkem, že úctu k němu je třeba zdůrazňovat za každých okolností. Nelze proto pojem „potřebná pomoc“ vykládat tak, jako by šlo o takovou pomoc, která spolehlivě vede k záchraně, a že by tedy