č. 84/1952 Sb. rozh. tr., Garance

Obviněný byl rozsudkem okresního soudu ve Znojmě v roce 1950 odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví ke čtyřem měsícům odnětí svobody a krajský soud v Brně povolil mu na jeho odvolání podmíněný odklad tohoto trestu. Při odůvodnění tohoto výroku vycházel odvolací soud mimo jiné také z toho, že obviněný nebyl dosud trestán. Když se dodatečně ukázalo, že obviněný byl již pro podobný trestný čin potrestán, navrhl okresní prokurátor, aby byl nařízen výkon toho podmíněně odloženého trestu.

Okresní soud ve Znojmě zamítl tento návrh, protože podle jeho názoru nový trestní zákon nemá ustanovení, které by dovolovalo postup navržený okresním prokurátorem.

Krajský soud zamítl stížnost okresního prokurátora.

Dřívější zákon o podmíněném odsouzení, č. 562/1919 Sb., měl v § 6 č. 1 ustanovení, že soud nařídí výkon podmíněně odloženého trestu, objeví-li se dodatečně, že odklad neměl být podle § 2 tohoto zákona povolen. Toto ustanovení § 2 pak stanovilo, že v některých případech (při předchozím odsouzení pro zločin na dobu delší tří měsíců nebo vůbec pro čin spáchaný z pohnutky nízké a nečestné) je podmíněné odsouzení vyloučeno. V takových případech tedy soud musel vyslovit nepodmíněné odsouzení, aniž by vážil a hodnotil všechny okolnosti případu, o kterém má rozhodovat. Stejného druhu je zmíněné ustanovení § 6 č. 1 zák. č. 562/1919 Sb., které ukládalo soudu povinnost, že musel bez dalšího zkoumání nařídit výkon podmíněně odloženého trestu, jestliže se dodatečně objevily podmínky uvedené v § 2 tohoto zákona.

Nový trestní zákon tyto…