č. 47/1954 Sb. rozh. tr., Garance

Obviněný A byl majitelem zlatnické živnosti, která byla v roce 1949 začleněna do národního podniku Chronor. Aby „zachránil“ část majetku získaného provozem živnosti, odvezl v roce 1949 do zahrady své venkovské vily zásobu nezpracovaného zlata ve zlomcích a slitcích v množství 2180,60 g a 246 zlatých mincí o váze 1190,10 g, které již předtím od roku 1943 uschovával ve svém bytě. Toto zlato a mince na různých místech své zahrady zakopal. Při tom mu pomáhala jeho manželka, obviněná B. V roce 1951 z obavy před odhalením skrýší obvinění A a B zakopané zlato a mince opět vykopali a převezli na jiné místo, kde jim další obvinění C a D poskytli zavařovací sklenice a papír, do nichž A a B zlato i mince uložili a uschovali na sousedově zahradě, což jim zprostředkovala obviněná D. Tam pak byly zlato i mince nalezeny bezpečnostními orgány koncem května 1953.

Lidový soud trestní v Praze uznal obviněného A podle žaloby vinným, že úmyslně způsobil devisovému hospodářství značnou škodu tím, že proti předpisům o vázaném devisovém hospodářství neodvedl 2180,60 g nezpracovaného zlata a 1190,10 g zlatých mincí, tedy majetkové hodnoty, a tím že proti těmže předpisům naložil s drahými kovy, a že se tak dopustil trestného činu ohrožení devisového hospodářství podle § 145 odst. 1 písm. a), g) tr. zák. Obviněné B, C a D uznal vinnými pomocí k témuž trestnému činu podle § 7 odst. 2, § 145 odst. 1 písm. a), g) tr. zák. Svoje rozhodnutí odůvodnil lidový soud tím, že by se byli obvinění A a B dopustili těžkého důchodkového přestupku podle § 33 odst. 1 písm. b) devisového zákona č. 92/1946 Sb. ve znění zák. č. 184/ 1948 Sb., protože nesplnili odvodovou povinnost podle § 8 cit. zák., týkající se drahých kovů, t. j. v souzeném případě uschovaného nezpracovaného zlata ve slitcích a zlatých mincí. Protože však mezitím vstoupil v platnost nový trestní zákon, třeba posuzovat jednám obviněných podle tohoto zákona. Lidový soud pak uvádí, že podle jeho názoru není sice ohrožení devisového hospodářství podle § 145 tr. zák. deliktem trvácim, promlčení však přesto podle § 65 tr. zák. ani u obviněného A, resp. u obviněné B nenastalo, protože v roce 1951 zlato, o něž jde, opětně uschovali, takže tehdy došlo k poslednímu útoku s jejich strany, spadajícímu již do doby účinnosti nového trestního zákona, a teprve od této doby třeba u všech obviněných počítat promlčecí dobu, která dosud neuplynula. I když tedy vzhledem k účinnosti trestního zákona č. 86 1950 Sb. neplatí již ustanovení § 40 devisového zákona č. 92 1946 Sb., podle něhož se promlčení nepočínalo, pokud měl vinník předmět činu ve svém majetku, nenastalo přesto u obviněného A podle názoru lidového soudu promlčení podle § 65 tr. zák.

Krajský soud v Praze k odvolání obviněného A zrušil rozsudek lidového soudu v celém rozsahu a…