č. 116/1951 Sb. rozh. obč., Garance
č. 116/1951 Sb. rozh. obč.
Při posuzování nároku na invalidní důchod nelze považovat řemeslo, jemuž se pojištěnec sice vyučil, vykonával je však poté jen dobu zcela krátkou (tři měsíce), zatím co se pak nadále věnoval po dlouhou dobu výdělečné činnosti jiného druhu, za povolání pojištěnce.
Zejména od mladšího pojištěnce je možno žádat, aby se přeškolil pro jiné zaměstnání.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 23. května 1950, Cpo I 258/50.)
Žalobce se učil krejčovství od 1. září 1937 do 1. května 1941 a pracoval jako krejčovský dělník od 1. května 1941 do 31. srpna 1941. Od té doby pracoval u firmy Baťa jako pletař na strojích při výrobě punčoch až do 1. října 1945, kdy nastoupil presenční službu. V roce 1946 utrpěl úraz a potom pracoval jako pomocná síla v obchodě svého bratra.
Krajský soud v Uherském Hradišti vyhověl žalobě o přiznání invalidního důchodu, když zjistil z posudku soudního znalce, že žalobce je pro ztrátu konečných článků 14 prstů levé ruky a pro ztrátu levého oka neschopen vykonávat dřívější zaměstnání jako krejčí, může však vykonávat práce, při nichž nepotřebuje všech prstů a jemnosti zrakové (na př. pomocné práce v obchodě, práce skladníka, domovníka, posla, vrátného a pod.) a může si těmito pracemi vydělat víc než polovinu dosavadního výdělku. Krajský soud uznal…
