Input:

č. 4531/2023 Sb. NSS; Finanční arbitr: kompetence k rozhodování o určovacích návrzích Garance

č. 4531/2023 Sb. NSS
Finanční arbitr: kompetence k rozhodování o určovacích návrzích
k § 1 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi
Do kompetence finančního arbitra (§ 1 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi) spadá řešení všech sporů mezi spotřebitelem a zákonem vymezenými osobami/institucemi, vzniklých ze smluvních vztahů vyjmenovaných v citovaném ustanovení zákona, tedy jak sporů, v nichž je návrhem požadováno vydání výroku na plnění, tak sporů, v nichž je návrhem požadováno vydání určovacího výroku.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2023, čj. 6 Afs 161/2022-36)
Věc: Generali Česká pojišťovna, a. s., proti finančnímu arbitrovi o neplatnost smlouvy, o kasační stížnosti žalobkyně.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 6. 2020 změnil vydaný nález ze dne 25. 6. 2019 tak, že k návrhu třetí osoby (spotřebitele) určil neplatnost části pojistné smlouvy týkající se životního pojištění specifikované v rozhodnutí a uložil žalobkyni povinnost zaplatit sankci 15 000 Kč podle § 17a zákona o finančním arbitrovi. Návrh spotřebitele na plnění, konkrétně na vydání bezdůvodného obohacení, žalovaný zamítl (pro promlčení práva), ve zbytku řízení zastavil (zčásti pro nepříslušnost a zčásti pro zpětvzetí návrhu spotřebitelem).
Žalobkyně se u Městského soudu v Praze domáhala vyslovení nicotnosti tohoto rozhodnutí. Městský soud její žalobu v části týkající se určení neplatnosti části pojistné smlouvy a uložení sankce rozsudkem ze dne 27. 6. 2022, čj. 14 Af 23/2020-92, zamítl (výrok I), ve zbytku ji odmítl (výrok II).
Městský soud nepřisvědčil právnímu názoru žalobkyně, že napadené rozhodnutí bylo nicotné ve výroku, jímž určil neplatnost části pojistné smlouvy, a to z důvodu věcné nepříslušnosti (potažmo nedostatku pravomoci) žalovaného. Městský soud shledal pravomoc i věcnou příslušnost žalovaného finančního arbitra k rozhodování sporů plynoucích ze zákonem taxativně vymezených typů smluvních ujednání (včetně smluv o životním pojištění), v nichž rozhoduje namísto soudů rozhodujících v občanském soudním řízení. Dle městského soudu žalovaný na základě této kompetence svěřené mu zákonem o finančním arbitrovi správně postupoval, a sice v souladu s § 141 správního řádu, který upravuje sporná řízení a na jehož základě správní orgány povolané k řešení sporů závazně určují práva a povinnosti sporných stran.
Platná právní úprava dle městského soudu nevylučuje, aby za účelem vyřešení sporu správní orgán rozhodl rovněž výrokem, kterým určí, zda je smlouva uzavřená mezi stranami platná či neplatná, jakkoli tento výrok odpovídá spíše právní úpravě řízení o určení právního vztahu obsažené v § 142 správního řádu. Pojem spor, o němž má žalovaný dle zákona rozhodovat, je dle městského soudu nutno vykládat jako právní nesoulad mezi stranami pojistné smlouvy, který je nezbytné vyřešit. Zahrnuje tedy jak spory na plnění, tak spory o určení právního vztahu. Opačný výklad by popíral smysl zákona o finančním arbitrovi, kterým je rychlé a mimosoudní řešení sporů mezi klienty a finančními institucemi nestranným správním orgánem.
Přijatý výklad není dle městského soudu ani v rozporu se