R 4/2008; Ochrana osobnosti. Promlčení Garance

Krajský soud v Brně svým rozsudkem vyhověl zčásti žalobě a zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobci nemajetkovou újmu v penězích ve výši 100 000 Kč, v další části žalobu o nemajetkovou újmu ve výši 400 000 Kč zamítl, nepřiznal účastníkům právo na náhradu nákladů řízení a zástupci žalobce přiznal odměnu za zastupování.

Po provedeném řízení dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná se dopustila vůči žalobci porušení jeho osobnostních práv tím, že žalobce jako odsouzený vykonal trest odnětí svobody delší o 10 měsíců a 14 dnů, než mu bylo (po mimořádných opravných prostředcích) uloženo pravomocným rozhodnutím soudu, žalobce byl tak protiprávně zbaven osobní svobody, což nemůže být reparováno pouhou omluvou. Při stanovení výše náhrady nemajetkové újmy soud přihlížel „k osobě žalobce, tak, jak vyplývá z trestního spisu.“ Podle názoru soudu je v dané věci pasivně legitimována Česká republika, za niž jedná Ministerstvo spravedlnosti proto, že vrchní soud kasačním rozhodnutím takto žalovaného označil.

Námitku promlčení žalované neshledal soud prvního stupně důvodnou, neboť (bez dalšího zdůvodnění) nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích je nepromlčitelný. Navíc vyhovujícím rozsudkem soudu o tomto nároku se „konstituuje vznik takové pohledávky,“ do dne právní moci rozsudku pohledávka neexistuje, a proto se nárok na ni ani promlčet nemůže.

Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná včasné odvolání zaměřené do vyhovující části výroku a namítala, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení projednávané věci.

Žalovaná – mimo jiné – považuje za nesprávné posouzení uplatněné námitky promlčení. Podle názoru odvolatelky je právo na přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích právem majetkovým, neboť peněžní hodnota nemajetkové újmy představuje hodnotu majetkovou a není podstatné, zda se pojem právo nahradí pojmem nárok nebo pohledávka (jak to činí soud prvního stupně). Podle ustanovení § 100 odst. 2 obč. zák. se promlčují všechna majetková práva s výjimkou práva vlastnického, a žaloba proto měla být zamítnuta i z důvodu uplatněné námitky promlčení. Z těchto důvodů odvolatelka navrhla v napadené části rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že se žaloba zamítá, popřípadě jej zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se s prvostupňovým rozsudkem zcela ztotožnil a navrhl v napadené části prvostupňový rozsudek potvrdit.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání splňuje obecné náležitosti odvolacího podání uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., a obsahuje relevantní odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., přezkoumal postupem podle ustanovení § 206, § 212 a § 212a občanského soudního řádu rozsudek krajského soudu v jeho odvoláním napadené části a dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnosti.

Vrchní soud v Olomouci proto…