Usnesení 5/2006 SbNU, sv.41, K nepřípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení Garance

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 41, usnesení č. 5

II. ÚS 134/06

K nepřípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti vyplývá závěr, že zákon o Ústavním soudu má v § 75 odst.1 na mysli zejména procesní prostředky proti meritorním rozhodnutím, a nikoli proti dílčím procesním, byť samostatně pravomocným rozhodnutím. Z tohoto pravidla Ústavní soud ve své judikatuře připouští výjimky spočívající v tom, že lze napadat i rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (např. rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby). V takovém případě Ústavní soud nepovažuje ústavní stížnost za předčasnou a připustí ji k meritornímu projednání, avšak jen za předpokladu, pokud by otázka, o níž bylo rozhodnuto v relativně samostatné fázi řízení, nemohla být v dalším průběhu řízení znovu posouzena (např. uvalení vazby), a tedy ani nastolena v ústavní stížnosti proti poslednímu rozhodnutí ve věci samé.

Pokud stěžovatel ústavní stížností napadá rozhodnutí nadřízených orgánů činných v trestním řízení o tom, že orgány činné v trestním řízení na nižším stupni nejsou vyloučeny z úkonů trestního řízení proti stěžovateli, jde o nepřípustný návrh. Trestní řízení se nachází teprve ve fázi řízení přípravného. Tato rozhodnutí již, nepochybně z důvodu procesní ekonomie a práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, sice nelze formálně napadnout dalším procesním prostředkem, neznamená to však, že by otázka vyloučení policejního orgánu nebo státního zástupce byla materiálně jednou provždy vyřešena a nemohla být v dalších fázích řízení nastolena. Pokud by prováděly úkony přípravného řízení orgány, které skutečně měly být vyloučeny, nepochybně půjde o závažnou procesní vadu přípravného řízení. Pokud bude podána obžaloba, soud se touto otázkou bude muset zabývat a může již ve fázi předběžného projednání obžaloby z tohoto důvodu věc vrátit k došetření k odstranění závažných procesních vad podle § 188 odst. 1 písm.e) trestního řádu. V krajním případě může tato procesní vada vést k nepoužitelnosti důkazů z přípravného řízení a v konečné fázi též k meritornímu rozhodnutí ve prospěch stěžovatele.

Usnesení

Ústavního soudu - soudce zpravodaje Pavla Rychetského - ze dne 18.dubna 2006 sp. zn. II. ÚS 134/06 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. S. proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze č. j. 1 VZT 486/2005 ze dne 10. ledna 2006 a proti usnesení Policie České republiky, Správy Východočeského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování Hradec Králové, ČVS: PVC-82/OHK-2005 ze dne 10. ledna…