Usnesení 20/2001 SbNU, sv.22, K výkladu § 5 občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů Garance

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 22, usnesení č. 20

II. ÚS 183/01

K výkladu § 5 občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů

Ustanovení § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „obč. zák.“) je jedním z mála případů, kdy je rozhodování v občanskoprávních věcech z důvodu větší operativnosti zákonem svěřeno do pravomoci orgánu státní správy. Občanský zákoník při této úpravě specifické občanskoprávní ochrany vychází z toho, že orgány státní správy znají lépe místní poměry a situaci, dále že jsou většinou subjektům blíže než soudy, takže mohou v určitých případech oprávněným subjektům poskytnout ve zkráceném řízení právní ochranu rychleji a účinněji než soudy. Právní ochrana poskytovaná příslušnými orgány státní správy je pouze předběžná. Předběžnost rozhodování orgánu státní správy podle § 5 obč. zák. však nelze chápat tak, že by toto rozhodování muselo obligatorně předcházet rozhodování soudu, nýbrž tak, že rozhodování orgánu státní správy je rozhodnutím o určitém posledním - faktickém stavu, zatímco posléze možné (nikoli však vždy nezbytné) rozhodnutí soudu je rozhodnutím o vlastní občanskoprávní podstatě celé věci. To je dáno tím, že orgány státní správy při poskytování právní ochrany podle § 5 obč. zák. nezkoumají právní otázky, tj. zda skutečně došlo k zásahu do cizího subjektivního občanského práva, zda se tak stalo protiprávně či po právu atd., neboli nejde o spor o právo. Jejich úkolem je pouze poskytnout ve zkráceném řízení právní ochranu před zřejmým zásahem do posledního pokojného, a tedy faktického stavu, a tak zabezpečit mezi dotčenými osobami pořádek a klid. Z toho důvodu rozhodnutí orgánu státní správy podle § 5 obč. zák. nemůže být ve věci právně závazné pro soud; soud však není vázán ani žádnými skutkovými zjištěními učiněnými orgány státní správy (konkrétně posledním pokojným stavem). Teprve soud, který se zabývá občanskoprávní podstatou věci, a tedy právním stavem, v ní rozhoduje s konečnou platností (nikoli však soud, který pouze přezkoumává zákonnost rozhodnutí orgánu státní správy). Žádným z rozhodnutí orgánu státní správy dle § 5 obč. zák. tedy není dotčeno (jak výslovně upravuje § 5 obč. zák.) právo postiženého subjektu domáhat se právní ochrany u soudu (Jedlička, Švestka, Škárová a kol.: Občanský zákoník, komentář. 5. vydání, C. H. Beck).

Usnesení

Ústavního soudu ze dne 29. května 2001 sp. zn. II. ÚS 183/01 ve věci ústavní stížnosti M. K. a N. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 20. 12. 2000 sp. zn. 22 Ca 58/2000, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů proti rozhodnutí Okresního úřadu ve Frýdku-Místku ze 13. 12. 1999 č. j. RRaÚP/967-337/99/No, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu ve Frýdku-Místku z 19. 10. 1999 č. j. SÚ/3779/99-On/Mal-1627, kterým bylo stěžovatelům uloženo, aby obnovili předešlý pokojný stav tím, že na svém pozemku provedou napojení odvodňovací drenáže, a zajistí tak odvodnění rodinného domku, a dále ve věci návrhu stěžovatelů na zrušení § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.