Usnesení 1/2007 SbNU, sv.44, K posuzování otázky dobrých mravů podle občanského zákoníku Garance

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 44, usnesení č. 1

III. ÚS 729/06

K posuzování otázky dobrých mravů podle občanského zákoníku

Stěžovatelka (soukromá střední škola) se ústavní stížností domáhala přezkoumání rozhodnutí obecného soudu, kterým byla pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku vyslovena neplatnost innominátní písemné smlouvy, jíž se student zavázal zaplatit pro případ předčasného ukončení studia smluvní pokutu ve výši školného po dobu platnosti smlouvy. Stěžovatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože soud vadně interpretoval právní předpisy, neposkytl ochranu jejím právům a nerespektoval její právo na spravedlivý proces.

Posouzení či zhodnocení jednání jako odporujícího dobrým mravům přísluší výhradně obecným soudům, není ani v možnostech Ústavního soudu vnikat do subtilních vztahů jednotlivců, pokud jejich jednání nesignalizuje porušení základních práv a svobod. U rozhodnutí založeného na zákonem povolené úvaze soudu je Ústavní soud povinen pouze zkoumat, zda takovéto rozhodnutí nevybočilo z mezí stanovených ústavním pořádkem České republiky.

Vyslovení závěru, že právní úkon není v souladu s dobrými mravy, nebrání skutečnost, že úkon byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky, jako je tomu v daném případě, a není též rozhodné, kdo případný rozpor s dobrými mravy způsobil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře.

Zásada smluvní volnosti se projevuje mj. v možnosti svobodně určit obsah smlouvy. I smluvní volnost vyjádřená v určitém právním úkonu však podléhá posouzení podle § 39 občanského zákoníku, a proto nelze dospět k závěru, že obsah právního úkonu nemůže být v rozporu s dobrými mravy jen proto, že byl výsledkem konsenzu smluvních stran.

Ústavní soud uzavřel, že zákonem povolená úvaha obecného soudu v předmětné věci nevybočila z mezí stanovených ústavními předpisy, neboť provedená interpretace a aplikace § 3 odst. 1 občanského zákoníku neporušila podstatu a smysl ústavně garantovaných práv a svobod. Nelze dovodit ani excesivní odklon od výkladových standardů obecných soudů, ani od zásad ústavnosti traktovaných v judikatuře Ústavního soudu. K zásahu do ústavně zaručených základních práv stěžovatelky tedy v předmětné věci nedošlo. Ústavní soud ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Usnesení

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila - ze dne 3. ledna 2007 sp.zn. III. ÚS 729/06 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Gymnázium, Střední odborná škola a Vyšší odborná škola, spol. s r. o., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2006 č. j. 16 Co 164/2006-96, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 5. 2004 č. j. 18 C 378/2003-67, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba, jíž se stěžovatelka domáhala zaplacení peněžité částky a úroku z prodlení.