Nález 135/2019 SbNU, sv.95, Nepovolení nezbytné cesty podle nového občanského zákoníku v důsledku jednání za účinnosti starého občanského zákoníku(sp. zn. III. ÚS 2408/18 ze dne 17. července 2019) Garance

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 95, nález č. 135

III. ÚS 2408/18

Nepovolení nezbytné cesty podle nového občanského zákoníku v důsledku jednání za účinnosti starého občanského zákoníku
(sp. zn. III. ÚS 2408/18 ze dne 17. července 2019)

Vlastník nemovité věci, který žádá o povolení nezbytné cesty podle § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, si již za předchozí zákonné úpravy musel být vědom, že jeho jednání, jímž si hrubou nedbalostí nebo úmyslně způsobil nedostatek přístupu ke své nemovité věci, oslabuje důvody, pro které by mělo být v jeho soukromém zájmu omezeno vlastnické právo jiné osoby. Již tehdy se tím vystavoval riziku, že mu věcné břemeno práva cesty nebude zřízeno. Pakliže § 1032 odst. 1 písm. b) tohoto zákona s touto skutečností výslovně spojil překážku povolení nezbytné cesty, pouze tím upřesnil následek, se kterým vlastník nemovité věci podle rozhodovací praxe dovolacího soudu s ohledem na § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, beztak musel počítat. Dřívější ani současná zákonná úprava mu ostatně nepřiznávaly právo nezbytné cesty, ale pouze stanovily podmínky, za nichž se může domoci jejího povolení konstitutivním rozhodnutím soudu. Ze samotné skutečnosti použití § 1032 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, při němž je zohledněno jednání vlastníka nemovité věci, jež nastalo před účinností tohoto zákona, nelze dovodit porušení jeho základního práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nejde o nepřípustný zásah do jeho právní jistoty a důvěry v právo, který by zakládal porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

Nález

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti ERZURUM, s. r. o., sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem, sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10 - Záběhlice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018 č. j. 22 Cdo 581/2018-639, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2017 č. j. 31 Co 170/2014-601 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. října 2013 č. j. 10 C 54/2008-391, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně jako účastníků řízení a obchodní společnosti PP - realit, s. r. o., sídlem Spodní 1, Praha-Zbraslav - Lahovice, zastoupené JUDr. Ondřejem Fabiánem, advokátem, sídlem Andersenova 412/6, Praha 10 - Štěrboholy, jako vedlejší účastnice řízení, takto: