č. 96/1949 Sb. rozh. tr., Garance

Státní soud uznal obžalované vinnými zločinem velezrady podle § 1, odst. 2 zák. č. 231/1948 Sb.

Nejvyšší soud zamítl odvolání obžalovaných do rozsudku státního soudu.

Spolčením ve smyslu § 1, odst. 2 zák. č. 231/1948 Sb. se rozumí nejen sdružení dvou nebo více osob ke sledování téhož cíle (§ 1, odst. 1 tohoto zákona), nýbrž i případ, kdy se k těmto osobám přidruží další osoby, které jsou si vědomy cíle, sledovaného těmito původci a které jednají v úmyslu přispět původcům, aby se k tomuto cíli přiblížili. Stačí tedy po této stránce již jakákoliv pomoc původcům, je-li provázena vědomím o cílech, jež původci sledují, a úmyslem usnadnit jim jejich činnost, ke které se sdružili.

Pokud obžalovaný namítá, že souzený zločin podle § 1, odst. 2 uvedeného zákona nelze spatřovati v pouhých řečech, v sympatisování s nepřáteli republiky a v pouhém republice nepřátelském smýšlení (§ 11 tr. z.), přehlíží, že státní soud zjistil po skutkové stránce z výsledků řízení, že odvolatel znaje záměry a cíle podvratné protistátní organisace, která připravovala násilný puč ke zvrácení lidově demokratického zřízení, připojil se k tomuto již uskutečněnému komplotu a vyvinul i další činnost, totiž nejen přispěl nikoli nepatrnou finanční podporou k náhradě nákladů potřebných pro rozvinutí činnosti oné organisace, ale zajistil též připojení řady dalších osob onomu spolčení, tedy získával nové členy. Ježto tu nešlo o pouhé slovní projevy, ale i o skutky výše zmíněné, jimiž obžalovaný projevil svůj souhlas s činností a cíly oné organisace a byl jí dokonce uvedeným způsobem nápomocen, je nepochybno, že se obžalovaný přidružil uskutečněnému spolčení jiných osob a že to učinil v úmyslu, aby sledoval týž jemu známý jejich cíl, že se tedy „spolčil“ ve smyslu zákona k činu uvedenému v § 1, odst. 1 zák. č. 231/1948 Sb. Přitom je bez významu, jaké intensity dostoupila jeho činnost, totiž v jaké míře po provedeném spolčení…