č. 83/1950 Sb. rozh. tr., Garance
č. 83/1950 Sb. rozh. tr.
Trestnost zpronevěry nezaniká tím, že se poškozený vzdá náhrady nebo ji nežádá anebo že dodatečně projeví souhlas s činem.
Na trestnosti zpronevěry nemění nic ani okolnost, že pachatel po tom, co jako národní správce rolnické usedlosti zpronevěřil její živý inventář, se stal později jejím vlastníkem.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 9. listopadu 1949, Tz 116/49.)
Okresní soud v Toužimi zprostil obžalovaného obžaloby pro zločin zpronevěry podle §§ 181, 182 tr. zák.
Krajský soud v Karlových Varech zamítl odvolání veřejného žalobce do tohoto rozsudku.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro zachování zákona podané generálním prokurátorem, zrušil rozsudek odvolacího soudu a nařídil mu, aby o věci znovu jednal a o ní rozhodl.
Z důvodů:
Rozsudkem okresního soudu v Toužimi byl obžalovaný zproštěn podle § 259 č. 2 tr. ř. obžaloby na něho vznesené pro zločin zpronevěry podle §§ 181, 182 tr. zák. spáchaný tím, že v době od 2. 5. 1946 do jara 1947 si přivlastnil dobytek, který mu byl jako národnímu správci z důvodů zvláštního veřejného příkazu svěřen a jehož cena činí 51.400 Kčs.
Z důvodů rozsudku možno usuzovat na to, že okresní soud vychází ze skutečnosti, že obžalovaný osídlil v květnu 1946 rolnickou usedlost, převzal na této usedlosti různý, zejména i živý inventář, hospodařil na této usedlosti a dostal na ni na jaře 1947 vlastnický dekret; z usedlosti však 5. listopadu 1947 odešel a nezanechal tam žádný živý inventář; v době svého hospodaření na usedlosti prodal určitý počet kusů dobytka v úhrnné ceně shora zmíněné a výtěžek za tento dobytek nezůstal v usedlosti investován. Okresní soud má za to, že obžalovaný tím, když se stal dekretálním vlastníkem, „měl disposice s příslušenstvím nemovitosti“ a že proto není splněna skutková podstata zažalovaného trestného činu ani jiného soudně trestného činu. Veřejný žalobce podal proti tomuto rozsudku odvolání, které bylo krajským soudem zamítnuto s tím, že první rozsudek správně posoudil po právní stránce jednání obžalovaného jako jednání vyvolávající důsledky pouze civilněprávní. Odvolací soud odůvodnil svůj náhled tím, že předpokladem každé zpronevěry je, že jejím předmětem je věc cizí. V souzeném případě uzavřel obžalovaný se státem trhovou smlouvu, podle které na něho přešlo veškeré risiko ze všech jednání na prodaném hospodářství jak v minulosti, tak i v budoucnu, takže dřívější jednání obžalovaného jako národního správce, byť i nesla znaky vytčené v § 181 tr. zák., jsou tím zhojena, neboť obžalovaný se dodatečně stal poškozeným svými vlastními činy.
Odvolací soud porušil však tímto svým…
