č. 71/1956 Sb. rozh. tr., Garance
č. 71/1956 Sb. rozh. tr.
Jestliže v pravomocném rozsudku není zjištěné tre**** pachatele označeno výslovně jako několik trestných č**** takto posoudit teprve v řízení podle § 204 odst. 1 t**** tak, jestliže v pravomocném rozsudku nebylo použit**** § 22 odst. 1 nebo 2 tr. zák. a trest nebyl výslovně označen jako úhrnný nebo dodatkový, nelze od rozsudku odchylné závěry o povaze uloženého trestu činit až v řízení podle § 204 odst. 1 tr. ř.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 13. července 1956, 3 To 18/56.}
Obvinění A a B byli pravomocným rozsudkem krajského soudu v Brně ze 4. dubna 1956 uznáni vinnými trestným činem rozkrádání majetku národního a majetku lidových družstev podle § 245 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. a obviněný A též trestným činem rozkrádání majetku národního a majetku lidových družstev podle § 245 odst. 1 písm. c) a odst. 4 tr. zák. Za to byl obviněný A odsouzen podle § 245 odst. 4 tr. zák. za použití § 30 tr. zák. k trestu odnětí svobody na sedm let, obviněný B podle § 245 odst. 3 tr. zák. též za použití § 30 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři a půl roku. Oba obvinění byli odsouzeni též k vedlejším trestům. Jejich trestná činnost záležela v tom, že od počátku roku 1953 do dubna 1955 po vzájemné dohodě obviněný A jako zástupce ředitele a vedoucí úpravny národního podniku a obviněný B jako měřič látek téhož národního podniku odcizili spolu postupně asi 1800 m látek, svěřených k úpravě národnímu podniku, v němž byli zaměstnáni, různými družstevními výrobními podniky a okresními průmyslovými podniky. Obviněný A kromě toho přijímal neoprávněně ke škodě majetku zmíněných družstevních výrobních podniků a okresních průmyslových podniků peněžité částky a látky za přednostní úpravu látek v jeho podniku.
Po právní moci tohoto rozsudku navrhl krajský prokurátor ohledně obou obviněných řízení podle § 204 tr. ř. vzhledem k tomu, že část trestné činnosti obviněných spadala do doby před rozhodnutím presidenta republiky ze 4. 5. 1953 o amnestii.
Krajský soud v Brně usnesením zamítl tento návrh krajského prokurátora.
Nejvyšší soud stížnost krajského prokurátora, podanou proti zamítavému usnesení krajského soudu, zamítl.
Z odůvodnění:
Usnesení napadl krajský prokurátor stížností podanou ihned po vyhlášení usnesení. V písemném jejím vyhotovení namítá, že kraj**** ye svém usnesení nesprávně vycházel u odsouzeného A pokiaľ mu ****u, že u něho jde o jediný trestný čin, v němž odsou**** u dobu od počátku roku 1953 až do dubna 1955 po**** dle názoru stěžovatelova byl obviněný A odsouzen pro **** rozkrádání majetku národního a majetku lidových družstev podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. i podle § 245 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil v souběhu. Krajský prokurátor se tu odvolává na názor vyslovený v čísle 7/1956 sb. rozh. tr. Uvádí, že podle skutkových zjištění v rozsudku byl trestný čin podle § 245 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchán v roce 1954, nepodléhá tedy amnestii z r. 1953 a už proto mělo být provedeno řízení podle § 204 tr. ř.
Pokud jde o odsouzeného B, namítá stěžovatel, že podle zjištění rozsudku, které je v souhlase s výsledky hlavního líčení, se odsouzený B v průběhu páchání trestných činů rozkrádání několikrát…
