č. 68/1950 Sb. rozh. tr., Garance
č. 68/1950 Sb. rozh. tr.
K naplnění skutkové podstaty zločinu velezrady podle § 1 odst. 1 písm. c) zák. č. 231/1948 Sb. stačí již pachatelův pokus zničit nebo rozvrátit lidově demokratické zřízení nebo společenskou anebo hospodářskou soustavu republiky.
Není třeba, aby k tomu bylo použito násilí, zvýšeného rozsahu útoku či záškodnictví, ani aby čin byl spáchán za zvláštních poměrů, a nezáleží na tom, zda u některého ze spolupachatelů šlo snad o součinnost méně významnou.
Nejde o nezpůsobilý pokus přivodit ztížení nebo ohrožení provozu národního podniku ve smyslu skutkové podstaty zločinu podle § 3 zák. č. 165/1946 Sb., o trestní ochraně národních podniků, ale o dokonaný zločin podle tohoto zákonného ustanovení, je-li záměrná činnost pachatelova způsobilá vyvolat i jen potíže při dodávání prostředků nutných při výrobě.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 3. listopadu 1949.)
Státní soud v Praze uznal obžalovaného vinným zločinem velezrady podle § 1 odst. 1 písm. c) zák. č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky, a zločinem podle § 3 zák. č. 165/1946 Sb., o trestní ochraně národních podniků.
Ve směru zločinu velezrady zjistil státní soud, že obžalovaný jako člen protistátní rozvratné organisace se zúčastnil její činnosti, zejména při získávání dalších členů a při zhotovování a rozmnožování několika druhů protistátních letáků, v nichž mimo jiné bylo voláno do boje proti lidově demokratickému řádu republiky; členové skupiny rozšiřovali letáky různým způsobem a obžalovaný zaslal též dopis závodní radě jednoho národního podniku, v němž se domáhal zastavení práce pod pohrůžkou ohrožení dělníků sabotážemi.
Pro zločin podle § 3 zákona o trestní ochraně národních podniků byl obžalovaný odsouzen na podkladě zjištění, že zneužil svého postavení zahraničního korespondenta národního podniku k tomu, že napsal zahraniční firmě v západní Evropě, která národnímu podniku dodávala suroviny a přípravky pro výrobu, dopis, ve kterém vyzval firmu, aby zastavila ihned všechny dodávky a přerušila obchodní spojení s uvedeným národním podnikem, protože tento prý pracuje pro zbrojní účely, a že v případě neuposlechnutí budou zásilky firmy cestou zničeny. Státní soud vzal za prokázáno, že obžalovaný tento čin spáchal v úmyslu, aby ztížil nebo ohrozil provoz národního podniku, a že dopis byl objektivně způsobilý vyvolat při nejmenším potíže při dodávání prostředků k výrobě národního podniku a tím i poruchu jeho provozu.
Nejvyšší soud zamítl odvolání obžalovaného.
Z důvodů:
Odvolatel se obrací především proti výroku o kvalifikaci činu jako zločinu velezrady podle § 1 odst. 1 písm. c) zák. č. 231/48 Sb. a domáhá se jeho podradení mírnějším ustanovením §§ 2, 3 nebo 4 téhož zákona. Tyto námitky nejsou důvodné.
Odvolatel se mýlí, namítá-li, že skutková podstata velezrady podle uvedeného místa zákona předpokládá užití násilí, zvýšeného rozsahu útoku či záškodnictví, neboť pro takový výklad ustanovení § 1 odst. 1 písm. c) zák. č. 231/1948 Sb. není v zákoně opory. Není v něm však opory ani pro výklad zastávaný odvolatelem, že by bylo lze tento zločin spáchat rozmnožováním nebo rozšiřováním letáků pouze tehdy, kdyby čin nebyl spáchán v době míru. K naplnění skutkové podstaty…
