č. 66/1950 Sb. rozh. obč., Garance
č. 66/1950 Sb. rozh. obč.
Úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou o sociálním pojištění (příloha k vyhlášce ministra zahraničních věcí z 15. listopadu 1948 č. 261 Sb.).
Byl-li pojištěnec postupně pojištěn v Polsku a v Československu, musí soud přihlédnout k článku 14 uvedené úmluvy i tehdy, když důchod byl přiznán v Československu před účinností úmluvy, ale soud rozhodoval o žalobě podané včas do výměru až po účinnosti úmluvy.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 9. listopadu 1949, Co I 145/49.)
Žalobce pracoval jako zedník v letech 1927 až 1939 s přerušeními na různých místech území dnes polského, které bylo tehdy součástí Německa. V jiném období pracoval a byl pojištěn v Československu. Výměrem z 1. března 1948 přiznala Ústřední sociální pojišťovna v Praze žalobci invalidní důchod, při jehož vyměření přihlédla pouze k příspěvkové době získané žalobcem v Československu. Žalobce tvrdil, že byl pojištěn i ve svém dřívějším zaměstnání a žaloval o zvýšení důchodu.
Bývalý pojišťovací soud v Opavě vyhověl žalobě rozsudkem ze 4. prosince 1948 a uložil Ústřední národní pojišťovně, aby při výměře důchodu měla zřetel i k době, o níž přijal soud za prokázáno, že v ní byl žalobce pojištěn na území polském.
Nejvyšší soud vyhověl odvolání Ústřední národní pojišťovny a zamítl pojištěncovu žalobu.
Z důvodů:
V době vydání výměru žalované strany z 1. března 1948 nenabyla ještě účinnosti úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou o sociálním pojištění, uveřejněná v příloze k částce 96/1948 Sb. Tato úmluva nabyla ve smyslu ustanovení čl. 24 účinnosti dne 1. října 1948 (viz vyhlášku ministra…
