Input:

č. 53/1950 Sb. rozh. obč., Garance

č. 53/1950 Sb. rozh. obč.
Vydání dítěte do výchovy podle smíru schváleného opatrovnickým soudem lze vynutit jen v nesporném řízení.
Žádost o výkon takového smíru exekucí podle § 354 ex. ř. podanou u soudu, který je zároveň příslušným opatrovnickým soudem, má exekuční oddělení postoupit oddělení nespornému, nikoliv ji odmítat.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě z 9. září 1949, R V 186/49.)
Podle smíru schváleného opatrovnickým soudem byla žádána exekuce, aby bylo vymoženo vydání dítěte otci.
Okresní soud v Místku žádost odmítl a v důvodech uvedl: Nárok na vydání dítěte do výchovy je nárokem osobního práva rodinného, jejž nelze vymáhati podle § 354 ex. ř., nýbrž má o něm rozhodnout opatrovnický soud v řízení nesporném podle § 50 zák. č. 100/1931 Sb.
Krajský soud vyhověl rekursu.vymáhající strany, napadené usnesení zrušil a uložil prvému soudu, aby ve věd dále jednal jako opatrovnický soud.
Z důvodů:
Exekučním titulem podle § 1 č. 5 ex. ř. jsou jen smíry o soukromoprávních nárocích hospodářského rázu. Děti nejsou však pouhým předmětem práv rodičů. Podle § 142 obč. zák. je při úpravě styků rodičů s dětmi dbáti především zájmu dětí. O tom, zda zájem dětí je skutečně dobře opatřen, může rozhodnout pouze opatrovnický soud. Proto nemůže býti nárok na vydání dítěte uskutečněn v exekučním řízení podle § 354 ex. ř., nýbrž v řízení nesporném podle § 50 odst. 6 zák. č. 100/1931 Sb., kde opatrovnický soud má použiti prostředků podle povahy případu nej způsobilejších.
Rekurent sice tvrdí, že nežádal o exekuci podle § 354 ex. ř., nýbrž o opatření opatrovnického soudu. Z jeho žádosti, zejména z označení stran, ze stylisace petitu, současné žádosti o povolení exekuce na svršky k vydobytí útrat exekučních atd. je však zřejmo, že rekurent měl na mysli povolení exekuce podle řízení exekučního. Než – přesto prvý soud pochybil, když návrh odmítl. Přehlédl totiž, že rekurent se dovolal zásahu okresního soudu, který byl nejen exekučním soudem místně příslušným, ale současně i opatrovnickým soudem. Je-li podle § 44 j. n. v nesporných věcech i v exekučních věcech nepříslušný soud povinen postoupiti věc z moci úřední jinému příslušnému soudu, platí to tím více v případě, kdy exekuční soud, jemuž návrh došel, je zároveň i opatrovnickým soudem. Proto bylo povinností exekučního soudu, aby věc odstoupil k projednání oddělení nespornému.
* * *
Rozhodnutí bylo vydáno před účinností zákona č. 265/1949 Sb., o právu