č. 48/1951 Sb. rozh. tr., Garance

Obviněný pokladník národního podniku vybral před 1. srpnem 1950 různými manipulacemi z pokladny částku 34.156,50 Kčs a použil jí pro své soukromé účely.

Okresní soud trestní v Praze uznal obviněného po 1. srpnu 1950 vinným trestným činem nevěrné správy podle § 253 tr. zák. Tento výrok odůvodnil tím, že obviněný zjištěným jednáním porušil svou povinnost řádně spravovat cizí jmění a že tak úmyslně poškodil národní podnik. Nového práva použil proto, že to je podle jeho názoru pro obviněného příznivější, než kdyby věc byla posuzována podle práva dřívějšího (§ 183 tr. zák. 1852).

Krajský soud vyhověl odvolání okresního prokurátora, zrušil tento rozsudek a uznal obviněného vinným zločinem zpronevěry podle § 183 tr. zák. 1852.

Okresní prokurátor namítá ve svém odvolání, že zjištěná činnost obviněného byla nesprávně posuzována jako nevěrná správa. Skutková podstata nevěrné správy je širší a všeobecnější než skutková podstata zpronevěry. Zpronevěry se dopustí ten, kdo s cizí věcí, která mu byla svěřena, nakládá jako s vlastní, kdežto u nevěrné správy jde o úmyslné poškození jiného tím, že pachatel poruší povinnost opatrovat nebo spravovat cizí jmění, která mu byla uložena podle zákona nebo kterou smluvně převzal. Ze srovnání těchto skutkových podstat plyne, že čin, který naplňuje znaky zpronevěry, odpovídá také náležitostem nevěrné správy, že však naopak každý případ nevěrné správy by nebylo možno podřadit zároveň pod skutkovou podstatu zpronevěry. A dále z toho plyne, že odsouzení pro nevěrnou správu nebude na místě tam, kde zjištěný skutek zakládá skutkovou podstatu přísněji trestné zpronevěry. Protože v souzené věci si obviněný ve zjištěných případech ponechal peněžní částky, které pro pokladnu přijal, a spotřeboval je pro své soukromé účely, jde nikoliv o pouhou nevěrnou správu,…