č. 41/1984 Sb. rozh. tr., Garance
č. 41/1984 Sb. rozh. tr.
Skutková podstata trestného činu porušování povinnosti v provozu socialistické organizace podle § 130 tr. zák. je omezena jak co do způsobu jednání, tak co do postavení, které musí mít pachatel. Osoba, která nemá požadované postavení, se nemůže dopustit tohoto trestného činu, a to ani tehdy, když přispěla k jednání osoby, která má požadované postavení a která porušením důležité povinnosti svého zaměstnání zavinila následek uvedený v ustanovení § 130 odst. 1 tr. zák.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 16. 12. 1983 sp. zn. 7 Tz 47/83.)
K stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem ČSR Nejvyšší soud ČSR zrušil usnesení krajského soudu v Ostravě z 16. května 1983 sp. zn. 6 To 152/83 a rozsudek okresního soudu v Karviné z 27. ledna 1983 sp. zn. 6 T 135/82 a okresnímu soudu v Karviné přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Rozsudkem okresního soudu v Karviné z 27. 1. 1983 sp. zn. 6 T 135/82 byla obviněná A. S. uznána vinnou trestným činem porušování povinnosti v provozu socialistické organizace podle § 130 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustila tím, že dne 16. 12. 1981 v nočních hodinách jako vážná u sýpky uhlí manipulační koleje č. 7 v rozporu s vlečkovým provozním řádem neoprávněně dala pracovníku obsluhujícímu zatahovací zařízení příkaz k odpojení dvou železničních vozů a v důsledku toho dne 17. 12. 1981 po odpojení těchto dvou vozů od soupravy došlo k samovolnému ujetí 22 železničních vozů ze spádové koleje, které pak narazily na zarážedlo koleje č. 7 a jejich poškozením byla způsobena ČSD Střední dráha Olomouc škoda v celkové výši 18 370 Kčs. Za to byla odsouzena podle § 130 odst. 1 tr. zák. k trestu nápravného opatření na šest měsíců s tím, že deset procent z její odměny za práci připadá státu.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které bylo usnesením krajského soudu v Ostravě z 16. 5. 1983 sp. zn. 6 To 152/83 podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Generální prokurátor ČSR podal proti uvedenému usnesení krajského soudu v Ostravě stížnost pro porušení zákona a navrhl, aby Nejvyšší soud ČSR vyslovil, že byl v neprospěch obviněné porušen zákon. Ve stížnosti pro porušení zákona bylo vytknuto, že závěr rozsudku okresního soudu, že obviněná byla nadřízenou sypači uhlí K. K., který prováděl odpojení železničních vozů, a že proto byla oprávněna dávat mu pokyny k manipulaci s přistavenými železničními vozy, nemá oporu v provedených důkazech. Okresní soud pochybil, když neprovedl důkaz popisem pracovní náplně obviněné, z něhož naopak vyplývá, že obviněná nebyla nadřízenou sypači uhlí a že ani jinak nebyla odpovědná za postup na kolejišti při přistavování vozů. Tím, že dala pokyn sypači uhlí, aby přistavil dva železniční vozy, neporušila žádnou povinnost svého zaměstnání. Krajský soud podle stížnosti pro porušení zákona pak pochybil v tom, že ačkoliv provedl důkaz popisem práce obviněné jako vážné, shora uvedené nedostatky ve skutkových zjištěních rozsudku okresního soudu neodstranil a naopak se s nimi ztotožnil, když měl za to, že obviněná porušila důležitou povinnost svého zaměstnání tím, že opakovaně žádala sypače K. K. o přistavení vozů, ačkoliv musela předpokládat, že jde o…
