č. 4/1951 Sb. rozh. obč., Garance
č. 4/1951 Sb. rozh. obč.
Úmluva, kterou se banka zavázala, že poskytne svému řediteli kromě pense ještě zvláštní příplatek, nepřiměřený jeho pracovnímu výkonu v době činné služby a platům ostatních zaměstnanců, je neplatná.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 10. ledna 1950, Opr XIJ 4/50.)
Okresní soud civilní v Praze uznal, že žalobní nárok bývalého bankovního ředitele proti bance, národnímu podniku, na zaplacení 950.000 Kčs není po právu. V rozhodovacích důvodech uvedl mimo jiné: žalobce byl zaměstnán jako úředník a později jako ředitel u banky, která byla přeměněna podle § 1 dekr. č. 102/1945 Sb. v žalovaný národní podnik. Pro případ pensionování mu příslušely podle smlouvy nároky na zvláštní příplatek k pensi, bez jakýchkoliv srážek, zejména daňových. Nárok na pensijní příplatek vznikl žalobci 1. listopadu 1938. Banka tento nárok uznala a splnila jej žalobci až do 31. ledna 1940. Žalobce tvrdil, že tento příplatek činil 10.000 Kčs měsíčně a domáhá se jeho zaplacení za dobu od února 1940 až do konce r. 1947 v částce 950.000 Kčs. Poněvadž žalovaná strana vznesla námitku hospodářské neodůvodněnosti závazku, bylo jednání omezeno na rozhodnutí, zda závazek je či není po právu podle § 20 odst. 2 zák. č. 228/1946 Sb. ve znění čl. I zák. č. 272/1948 Sb. Žalobce požaduje zaplatit příplatek k pensijním požitkům, tudíž žádá něco víc, než náleží zaměstnanci, který má nárok na normální pensijní zajištění. Takovéto poskytování nadměrných úplat by se příčilo správnému pojetí odměny za práci a pensijních požitků. Jde tudíž zřejmě o smlouvu proti dobrým mravům podle § 879 starého…
