Input:

č. 253/1950 Sb. rozh. obč., Garance

č. 253/1950 Sb. rozh. obč.
Vede k předčasnému zrušení pracovního poměru, když zaměstnanec znárodněného podniku podává jeho bývalému majiteli zprávy o tom, co se v podniku děje, a pokouší se chránit v něm jeho zájmy.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 11. října 1949, Opr 60/49.)
Zaměstnanec znárodněného podniku se domáhal na národní správě podniku zaplacení služebních požitků 37.100 Kčs, jež prý mu národní správa neprávem zadržuje. Národní správa namítla, že zaměstnanec byl předčasně propuštěn z pracovního poměru, čímž prý pozbyl nároku na služební požitky, jejichž zaplacení žádá. Uvedla dále, že žalobce chránil jako vedoucí podniku zájmy bývalých majitelů podniku podléhajícího znárodnění a poškozoval tak podnik. Tím pozbyl zaměstnavatelovy důvěry á pracovní poměr byl s ním po právu předčasně zrušen.
Okresní soud civilní v Praze zamítl žalobu. Podle zjištění, která soud učinil, byla na podnik, v němž byl žalobce vedoucím, uvalena dne 21. května 1948 národní správa. Dne 25. května 1948 přišel do podniku svědek A jako zmocněnec národního správce a zjistil při zkoumání účetní uzávěrky k 30. dubnu 1948, že podle ní má podnik proti holandské firmě pohledávku za dodané zboží, která je podle účtu splatná. Zjistil dále i to, že žalobce neučinil ještě nic, co by vedlo k tomu, aby pohledávka byla inkasována. Po podrobnějším vyšetření věci vyšlo však najevo, že zboží, o jehož zaplacení tu šlo, nebylo zasláno holandské firmě, nýbrž bylo dne 15. dubna 1948 dodáno k příkazu švagra jednoho z bývalých majitelů firmy tomuto majiteli do Ameriky a v knihách byla fingována dodávka holandské firmě. Žalobce to jako vedoucí podniku připustil. Když byla holandská firma požádána později o zaplacení, odepřela platit s tím, že jí zboží nebylo dodáno. Z výpovědi dalšího svědka zjistil soud, že jakmile se žalobce dověděl o zavedení národní správy na podnik, stavěl se proti tomuto opatření a dotazoval se ostatních zaměstnanců, co proti tomu učiní. Po zavedení národní správy informoval žalobce majitele podniku o tom, co se v podniku děje. Soud uvážil tyto skutečnosti a dospěl k závěru, že žalobce chránil zájmy bývalých majitelů podniku a podnik poškozoval. Tyto skutečnosti stačily k tomu, aby národní správa zavedená na podnik neměla k žalobci důvěru. Národní správa byla zavedena na podnik právě proto, aby byl vyloučen vliv dosavadních majitelů na jeho vedení a je obava, že by se žalobce, kdyby v podniku zůstal, snažil tento účel národní správy zmařit. Soud opřel své rozhodnutí proto o ustanovení § 34 č. 1 zákona č. 154/1934 Sb., o soukromých zaměstnancích, podle něhož je důležitým důvodem, pro který je zaměstnavatel oprávněn předčasně propustit zaměstnance, zejména i to, že je zaměstnanec ve službě nevěrný. Jednání žalobcovo zakládá podle názoru soudu tento důvod předčasného zrušení pracovního poměru a proto soud žalobu o zaplacení služebního platu za dobu po tomto zrušení zamítl.
Krajský soud nevyhověl žalobcovu odvolání.
Z důvodů:
Žalobce napadá rozsudek soudu prvé stolice jen proto, že bylo prý neprávem uznáno, že žalovaná strana měla dôvod k předčasnému zrušení jeho pracovního poměru.
Odvolání není důvodné. Odvolací soud doplnil řízení opakováním důkazů a zjistil, že