č. 167/1949 Sb. rozh. tr., Garance
č. 167/1949 Sb. rozh. tr.
K naplnění skutkové podstaty přečinu podle § 4, odst. 1 zák. č. 15/1947 Sb. stačí, že čin obžalovaného mohl způsobit i jen dočasný nedostatek předmětů spotřeby.
Ústřižky odběrního lístku na mýdlo jsou způsobilým předmětem krádeže.
Okolnost, že je porušení jednoho zákona jen prostředkem k porušení zákona druhého, nebrání sama o sobě tomu, aby pachatelova činnost byla podřazena oběma zákonům.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 11. dubna 1949, Zm 118/49.)
Bývalý krajský soud trestní v Praze zprostil obžalované A, B a C obžaloby pro přečin podle § 1, odst. 1, písm. f) a § 4, odst. 1 zák. č. 15/1947 Sb. a obžalovaného A i pro přestupek krádeže podle § 460 tr. z. Obžalovaní podle tvrzení obžaloby spáchali tyto trestné činy tím, že zašantročovali odběrní ústřižky na mýdlo, které obžalovaný A odnímal svému zaměstnavateli.
Nejvyšší soud vyhověl zmateční stížnosti státního zastupitelství do tohoto rozsudku krajského soudu, zrušil napadený rozsudek a vrátil věc příslušnému okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Z důvodů:
Pokud jde o přečin podle § 1, odst. 1, písm. f) a § 4, odst. 1 zákona č. 15/1947 Sb. odůvodňuje nalézací soud zprošťující výrok tím, že dospěl na podkladě posudku znalce k přesvědčení, že „zjištěné pletichy všech tří obžalovaných s odběrními oprávněními na toiletní mýdlo nebyly tak velkého rozsahu, aby mohly ohrozit plynulé zásobování obyvatelstva některého kraje nebo místa nebo části tohoto obyvatelstva.“
Znalec udal, že situace ve výrobě toiletního mýdla byla v době, o kterou jde, tísnivá a že se rozšířením okruhu oprávněných spotřebitelů o ženy starší 15 let ještě zhoršila do té míry, že nemohlo být přistoupeno ani k realisování návrhu na zvýšení věkové hranice rozhodné pro příděl toiletního mýdla u dětí ze 3 na 6 let. Po výpočtu, jakého celkového množství toiletního mýdla jest třeba k uspokojení nároků oprávněných spotřebitelů, uvedl znalec, že odebrání 1197 kusů toiletního mýdla nemohlo ohrozit plynulé zásobování některého kraje nebo místa, že však mohlo způsobit dočasný nedostatek tohoto zboží, který by ovšem bylo možno uhradit z reserv v továrnách.
Zmateční stížnost právem vytýká, že nalézací soud pochybil, jestliže na podkladě těchto znalcových údajů popřel způsobilost skutku přivodit pro plynulé zásobování obyvatelstva nebezpečí, jaké předpokládá skutková podstata přečinu podle § 4, odst. 1 zák. č. 15/1947 Sb. a jak to vyjadřuje zákon obratem, že musí jíti o jednání, jež podle vinníkova vědomí „může ohrozit plynulé zásobování obyvatelstva některého kraje nebo místa nebo části tohoto obyvatelstva.“ Řešení otázky, je-li splněn tento zákonný znak skutkové podstaty, jímž se odlišuje čin soudně trestný od pouhého správního přestupku, přísluší ovšem zásadně soudu a nikoliv znalci.
Byla-li výrobní situace v předmětech potřeby, o něž jde v souzeném případě, v době činu tak tísnivá, že zboží bylo přidělováno jen ve velmi omezeném množství a jen určitým nejpotřebnějším kategoriím spotřebitelů, a nebylo-li v důsledku této tísnivé situace možno přistoupit ani k rozšíření okruhu oprávněných spotřebitelů o děti ve věku od 3 do 6 let, ač žádoucnost takového opatření byla už příslušnými úřady uznána, pak už v…
