č. 157/1949 Sb. rozh. obč., Garance
č. 157/1949 Sb. rozh. obč.
Zanikl-li nárok na úrazový důchod, který byl přiznán československým nositelem pojištění a v době nesvobody plněn říšskoněmeckým nositelem pojištění, do 4. května 1945 podle čl. I. použivatelného vládního nařízení č. 216/1940 Sb. o úrazovém pojištění dělníků (§ 6 b zák. č. 1/1888 ř. z. o úrazovém pojištění dělníků), nelze tento důchod přiznat ani podle zákona č. 17/1947 Sb. o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 30. června 1949, Co 144/49.)
Rozhodčí soud Úrazové pojišťovny pro zemi Moravskoslezskou zamítl žalobu proti výměru pojišťovny, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o přiznání úrazového odškodného.
Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu odvolání.
Z důvodů:
Podle nepopřeného přednesu v první stolici a podle výpisu z knihy o osobách postižených úrazem utrpěl žalobce dne 29. května 1928 úraz. Pro tento úraz byl žalobci od 15. července 1928 přiznán 3% úrazový důchod odpovídající 41/2% snížené výdělečné způsobilosti, úrazový důchod byl mu vyplácen až do 1. října 1938, kdy jeho případ byl předán říšskoněmeckým nositelům pojištění, poněvadž bydlel v Břeclavi.
Jde tedy v souzené věci o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů pojištění podle zák. č. 17/1947 Sb. Podle §§ 8, odst. 1 a 10, odst. 1 tohoto zákona je podmínkou převzetí takového důchodu, že…
