č. 156/1949 Sb. rozh. obč., Garance
č. 156/1949 Sb. rozh. obč.
V případech, kde dříve rozhodoval o sporech z důchodového pojištění veřejných zaměstnanců rozhodčí soud (případně vrchní pojišťovací soud), nyní již zrušený, je příslušným v první stolici okresní soud, v druhé stolici krajský soud.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 22. června 1949, Co I 88/49.)
Při vykolejení vlaku utrpěl úraz poštovní podúředník konající službu ve vlakové poště, úraz byl uznán za podnikový a ředitelství pošt vyměřilo podúředníku důchod podle Řádu úrazového zaopatření poštovních zaměstnanců a zákona č. 1/1888 ř. z. (srv. § 278, odst. 3 zák. č. 99/1948 Sb.). Podúředník se domáhal žalobou podanou u rozhodčího soudu úrazové pojišťovny pro Čechy zvýšení tohoto důchodu. Rozhodčí soud rozhodl nálezem z 11. listopadu 1948 a obě strany podaly odvolání k vrchnímu pojišťovacímu soudu. Dříve než bylo o odvoláních rozhodnuto, nabyl účinnosti zákon č. 319/1948 Sb., který zrušil rozhodčí soudy veřejnoprávního sociálního pojištění i pojišťovací soudy. Spisy byly postoupeny krajskému soudu v Praze a ten je předložil nejvyššímu soudu k rozhodnutí o odvolání.
Nejvyšší soud vyslovil, že není příslušný k rozhodnutí o odvolání, nýbrž že příslušným je krajský soud v Praze.
Z důvodů:
Žalobce, jenž uplatňuje nárok na úrazový důchod proti československému státu (poštovní správě), je poštovní podúředník a byl tudíž do vyhlášení zákona č. 151/1949 Sb. veřejným zaměstnancem uvedeným v § 7, odst. 1, písm. a) zák. o nár. pojištění. Podléhá proto podle § 2, odst. 2 uved. zák. toliko nemocenskému pojištění ve smyslu předpisů tohoto zákona, nikoliv však pojištění důchodovému (srov. § 278, odst. 3 zák. o nár. poj. a § 16, odst. 3 zák. č. 151/1949 Sb.). Z toho plyne, že v souzeném případě nejde vůbec o věc národního pojištění, jak ji má na mysli ustanovení §§ 50 a 135 zák. č. 319/1948 Sb., k jejímuž projednání v druhé…
