č. 63/1956 Sb., Zákon, kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 86/1950 Sb., platné do 31.12.1961
ZÁKON
ze dne 19. prosince 1956,
kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 86/1950 Sb.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Trest odnětí svobody na doživotí, stanovený v trestním zákoně, se ruší; místo něho nastupuje trest odnětí svobody na pětadvacet let.
Čl. II.
Kde se ve zvláštní části trestního zákona stanoví trest smrti jako trest jediný, stanoví se vedle něho též trest odnětí svobody na pětadvacet let.
Čl. III.
Zrušují se všechna ustanovení zvláštní části trestního zákona, pokud stanoví,
a)
že podmíněné odsouzení je vyloučeno,
b)
že snížení trestu je vyloučeno,
c)
povinnost uložit trest peněžitý,
d)
povinnost vyslovit propadnutí jmění,
e)
možnost vyslovit ztrátu státního občanství, jakož i ta ustanovení obecné části trestního zákona, která se na ustanovení uvedená pod písm. a) a b) odvolávají.
Čl. IV.
Obecná část trestního zákona se mění a doplňují dále takto:
1. V § 14 odst. 2 se slova „sdružování proti republice (§§ 79 a 80), sabotáže podle § 84.” nahrazují slovy „ podvracení republiky, (§ 79a), kterou (§ 80a), záškodnictví (§ 84), sabotáže (§ 85),” a slova „vraždy na ústavním činiteli (§ 104), ublížení ústavnímu činiteli na zdraví (§§ 105 a 106), spolčení k útoku na ústavního činitele (§ 107), násilí na ústavním činiteli (§ 108), osobování si pravomoci ústavního činitele (§ 109),” se škrtají; za slova „obchodu se ženami (§ 243)” se vkládají slova „a kuplířství (§ 243a)”.
2. Za § 17 se vkládá § 17a, který včetně nadpisu zní:
㤠17a
Upuštění od potrestání
Soud může upustit od potrestání, jestliže jde o trestný čin menšího významu a pachatel jinak vede řádný život pracujícího člověka; upustí-li soud od potrestání, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.”
3. V § 18 odst. 2 se škrtá písmeno a).
4. § 19 odst. 1 zní:
„(1)
Při výměře trestu přihlédne soud k stupni nebezpečnosti činu pro společnost, zejména z hlediska způsobu provedení trestního činu, jeho následků, míry zavinění, osoby pachatele, možnosti jeho nápravy a okolností přitěžujících i polehčujících.”
5. V § 21 písm. a) se slovy „který je blízký nepříčetnosti” nahrazuje slovy „zmenšené příčetnosti”.
6. § 22 odst. 2 až 4 zní:
„(2)
Odsuzuje-li soud pachatele za trestný čin, kterého se dopustil dříve, než byl v první stolici vyhlášen odsuzující rozsudek o jiném jeho trestném činu, uloží trest dodatkový, jímž doplní trest dříve uložený tak, jako by šlo o trest úhrnný podle odstavce 1. Další trest však soud neuloží, má-li za to, že trest dříve uložený je dostatečný; i v tomto případě rozhodne znovu o podmíněném odsouzení (§ 26).
(3)
Jestliže předchozím rozsudkem bylo uloženo nápravné opatření a soud ukládající dodatkový trest neuloží další nápravné opatření, zruší původně uložené nápravné opatření a stanoví přiměřený trest za oba trestné činy jako trest úhrnný podle odstavce 1.
(4)
Ustanovení o dodatkovém trestu se neužije, jestliže se, pokud jde o předchozí odsouzení, na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.”
7. § 24 odst. 1 zní:
„(1)
Soud podmíněně odloží…
