č. 56/1953 Sb. rozh. tr., Garance
č. 56/1953 Sb. rozh. tr.
Znalecký posudek jako důkaz se neliší od jiných důkazů pokud jde o povinnost soudu hodnotit jej v zájmu zjištění materielní pravdy v souvislosti se všemi ostatními výsledky dokazování.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 28. března 1953, 1 Tz 30/53.)
Obviněný lékař se dostavil na zdravotní referát ONV v místě svého bydliště a tam se s přednostou tohoto referátu a s jeho úřednicí dostal při výkonu jejich pravomoci a pro tento výkon do hádky, při čemž oba úředníky insultoval. Při tom uchopil židli, se kterou zranil úřednici a pak mrštil kalamářem na stěnu, takže potřísnil stěny a koberec úřadovny, poškodil skříň, dveře a spisy a způsobil tak škodu na národním majetku v částce 2.883 Kčs. Okresní prokurátor podal na obviněného žalobu pro trestné činy násilí na veřejném činiteli podle § 177 odst. 1 a 3 písm. a), b) tr. zák. a poškozování národního majetku podle § 245 odst. 2 tr. zák.
Okresní soud v Chomutově obviněného podle § 162 písm. e) tr. ř. zprostil žaloby na základě nálezu a posudku znalců lékařů, že obviněný jednal ve stavu takové duševní poruchy, ve které nemohl ovládat své jednání a rozpoznat, že toto jeho jednání je pro společnost nebezpečné.
Krajský soud v Ústí n. L. zamítl odvolání okresního prokurátora ze stejných důvodů jako okresní soud.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, zrušil rozhodnutí obou soudů a uložil lidovému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Základní spornou otázku příčetnosti obviněného a otázku jeho odpovědnosti za trestný čin neposoudily soudy v konečném závěru na základě všech zjištěných okolností. Otázku viny nechal okresní soud i odvolací soud rozhodnouti znalcům, znalci byli v tomto případě vlastně soudci, a to v naprostém rozporu s ustanoveními trestního řádu.
Znalecký posudek je v rozporu s výpověďmi všech svědků, kteří sice uvádějí, že obviněný byl velmi rozčilen, ale z jejich výpovědí nelze dojít k závěru, že by byl obviněný jednal ve stavu…
