č. 4607/2024 Sb. NSS, Daňové řízení: soulad výše úroku z daňového odpočtu s právem Evropské unie; princip rovnocennosti Garance
č. 4607/2024 Sb. NSS
Daňové řízení: soulad výše úroku z daňového odpočtu s právem Evropské unie; princip rovnocennosti
k § 254a odst. 3 daňového řádu ve znění účinném od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2020
Právní úprava § 254a odst. 3 daňového řádu ve znění účinném od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2020, podle níž byl úrok z daňového odpočtu ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 2 procentní body, byla v souladu s právem Evropské unie. Pokrývala průměrné náklady na úvěry poskytované nefinančním podnikům (požadavek rozsudku Soudního dvora ze dne 23. 4. 2020, Sole-Mizo, C-13/18 a C-126/18). Rovněž nebyla v rozporu s principem rovnocennosti, protože v právním řádu České republiky nebyl žádný institut, který by byl úroku z daňového odpočtu podobný (ve smyslu kritérií principu rovnocennosti) a oproti němuž by byl úrok z nadměrných odpočtů znevýhodněn.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2024, čj. 8 Afs 274/2022-48)
Prejudikatura: č. 3348/2016 Sb. NSS a č. 4055/2020 Sb. NSS; rozsudky Soudního dvora ze dne 16. 12. 1976, Rewe-Zentralfinanz (C-33-76) a Comet (C-45-76), ze dne 19. 11. 1991, Francovich (C-6/90 a C-9/90), ze dne 14. 12. 1995, Van Schijndel (C-430/93), ze dne 10. 7. 1997, Palmisani, (C-261/95), ze dne 15. 9. 1998, Edis (C-231/96), ze dne 7. 1. 2004, Wells (C-201/02), ze dne 6. 10. 2005, MyTravel (C-291/03), ze dne 29. 10 2009, Pontin, (C-63/08), ze dne 12. 5. 2011, Enel Maritsa Iztok (C-107/10), ze dne 28. 7. 2011, Komise v. Maďarsko (C-274/10), ze dne 17. 7. 2014, Delphi Hungary (C-654/13), ze dne 28. 2. 2018, Nidera (C-387/16), ze dne 23. 4. 2020, Sole-Mizo (C-13/18 a C-126/18) a usnesení ze dne 20. 6. 2023, Sole-Mizo II (C-426/22).
Věc: Společnost s ručením omezeným ČERNOHORSKÁ DEVELOPERSKÁ proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o nadměrný odpočet, o kasační stížnosti žalovaného.
V této věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou, zda úrok z daňového odpočtu ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 2 procentní body (§ 254a odst. 3 daňového řádu ve znění účinném od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2020) byl v souladu s právem Evropské unie.
Žalobkyně v řádném daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2018 vykázala na dani nadměrný odpočet ve výši 185 201 Kč. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) provedl za dané zdaňovací období daňovou kontrolu. Platebním výměrem ze dne 5. 8. 2020 vyměřil žalobkyni nadměrný odpočet ve stejné výši, v jaké odpočet vykázala. Téhož dne předepsal vyměřený odpočet na osobní daňový účet žalobkyně.
Následně, dne 9. 9. 2020, vydal správce daně rozhodnutí, jímž žalobkyni přiznal úrok z daňového odpočtu dle § 254a daňového řádu ve výši 13 271 Kč. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala odvolání. Žalovaný jej rozhodnutím ze dne 1. 2. 2021 zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil.
Žalovaný v rozhodnutí shrnul vývoj právní úpravy a judikatury. Daňový řád původně úrok z daňového odpočtu neupravoval. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 9. 2014, čj. 7 Aps 3/2013-34, Kordárna, shledal v této mezeře rozpor s unijním právem. Na daňový…
