Input:

č. 1906/2009 Sb. NSS, Řízení před soudem: dokazování; zásada koncentrace Garance

č. 1906/2009 Sb. NSS
Řízení před soudem: dokazování; zásada koncentrace
k § 52 odst. 1, § 75 odst. 1 a § 77 odst. 2 soudního řádu správního
Při přezkumu daňového rozhodnutí správním soudem je třeba v každém případě nalézat rozumnou rovnováhu, zohledňující jednak zásadu plné jurisdikce rozhodování správního soudu na straně jedné, a jednak zamezující zjevným obstrukcím daňového subjektu na straně druhé. Na provedení důkazů nově navržených teprve v řízení před krajským soudem je proto třeba trvat obvykle tehdy, pokud 1) soud přesvědčivě neodůvodní nadbytečnost jejich provedení a 2) tyto důkazy nemohly být navrženy již v řízení odvolacím, a to kupř. proto, že odvolací rozhodnutí (resp. důvody, na nichž je založeno) bylo pro daňový subjekt objektivně překvapivé, anebo že toto řízení bylo zatíženo zásadními vadami (např. nebylo umožněno důkazní návrhy podat, finanční orgán je odmítl přijmout atp.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2009, čj. 2 Afs 35/2009-91)
Prejudikatura: srov. č. 618/2005 Sb. NSS a č. 1275/2007 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným KCK Cyklosport - Mode proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobce.

Finanční úřad ve Zlíně dne 18. 4. 2006 vyměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2001 ve výši 312 170 Kč.
Žalobce proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru podal odvolání, které žalovaný dne 25. 1. 2007 zamítl. Spornou otázkou v dané věci bylo uplatnění nákladů na promítání reklamního loga stěžovatele v Praze ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji rozsudkem ze dne 26. 11. 2008 zamítl.
Proti tomuto rozsudku brojil žalobce (stěžovatel) kasační stížností. Stěžovatel mimo jiné namítal, že soud porušil § 77 odst. 2 s. ř. s. tím, že neprovedl výslech navržených svědků při jednání s odůvodněním, že tento výslech nebyl navrhován v daňovém řízení.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný k námitce nevyslechnutí svědků uvedl, že byli vyhledáni až po skončení odvolacího řízení a neunesení důkazního břemene nelze napravovat teprve v rámci žalobního řízení.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...)
IV. d) Neprovedení výslechu navržených svědků
36) Stěžovatel konečně namítá porušení § 77 odst. 2 s. ř. s., které spatřuje v tom, že krajský soud nevyslechl navržené svědky. Z obsahu žaloby plyne, že konkrétně se jednalo o svědky Štěpána N. a Jarku J., kteří měli potvrdit, že předmětné reklamní promítání skutečně proběhlo. Výslech těchto svědků stěžovatel odůvodnil tím, že „v zoufalé situaci po neúspěchu v odvolacím řízení“ vyhledal inzertně tyto očité svědky, kteří měli uskutečnění promítání potvrdit. Tento výslech však krajský soud odmítl provést, když zcela vyloučil svědky, které stěžovatel nenavrhl již v řízení před finančními orgány, a poukázal přitom na § 75 odst. 1 s. ř. s., podle něhož je soud povinen při přezkumu rozhodnutí žalovaného vycházet ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného.
37) K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že podle