č. 4642/2024 Sb. NSS, Správní řízení: uplynutí doby platnosti závazného stanoviska z důvodu možné budoucí změny poměrů jako vada řízení Garance
č. 4642/2024 Sb. NSS
Správní řízení: uplynutí doby platnosti závazného stanoviska z důvodu možné budoucí změny poměrů jako vada řízení
k § 149 správního řádu
k § 75 odst. 3 soudního řádu správního
Pokud dotčený orgán omezí platnost závazného stanoviska (§ 149 správního řádu) na určitou dobu z důvodu možné budoucí změny poměrů v území a o odvolání proti rozhodnutí, pro něž bylo takové závazné stanovisko podkladem, bylo rozhodnuto po skončení platnosti závazného stanoviska, jedná se o vadu řízení. Soud může dospět k závěru, že tato vada neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (ve smyslu § 75 odst. 3 s. ř. s.), bude-li stanoviskem či vyjádřením dotčeného orgánu příslušného k vydání závazného stanoviska prokázáno, že ke změně poměrů v území od doby vydání závazného stanoviska nedošlo, a jeho podmínky jsou tak stále aktuální.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2024, čj. 6 As 125/2024-76)
Prejudikatura: č. 5/2003 Sb. NSS, č. 2061/2010 Sb. NSS, č. 2186/2011 Sb. NSS, č. 3903/2019 Sb. NSS a č. 4157/2021 Sb. NSS.
Věc: Děti Země Klub za udržitelnou dopravu proti Ministerstvu dopravy, za účasti Ředitelství silnic a dálnic, o povolení stavby, o kasační stížnosti žalobce.
Drážní úřad vydal dne 23. 8. 2021 stavební povolení v rozsahu 14 objektů stavby dráhy pro stavbu „Dálnice D1, stavba 0136 Říkovice Přerov“. K žalobcovu odvolání žalovaný prvostupňové rozhodnutí svým rozhodnutím ze dne 16. 12. 2022 částečně změnil, ve zbytku odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 11. 4. 2024, čj. 38 A 1/2023-196, zamítl.
Krajský soud nejprve zdůraznil, že otázkou ústavnosti zákona č. 413/2021 Sb., kterým byla do § 23a odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí; dále jen „zákon o EIA“) včleněna poslední věta, podle níž stanovisko musí být platné v době vydání rozhodnutí v navazujících řízeních v prvním stupni, se již zabýval Ústavní soud, přičemž nálezem ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 7/23, č. 24/2024 Sb., zamítl návrh na zrušení tohoto ustanovení.
K námitce rozporu § 23a zákona o EIA se směrnicí EIA a nezákonnosti stanoviska EIA krajský soud připomněl, že se obdobnou námitkou již zabýval v řízení týkajícím se změny územního rozhodnutí pro projednávanou stavbu. Připomněl, že jeho dřívější návrh na přezkum ústavnosti § 23a zákona o EIA Ústavní soud zamítl nálezem ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 44/18, č. 225/2019 Sb. Dále krajský soud uvedl, že v rámci řízení týkajícího se změny územního rozhodnutí pro projednávanou stavbu dospěl k závěru, že podmínky § 23a zákona o EIA jsou naplněny. Krajský soud se zabýval také návrhem na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru. Konstatoval, že žalobce neprezentoval argumentaci, ze které by vyšly najevo pochybnosti, jež by bylo nutné tímto způsobem prověřit. Zdůraznil též, že není soudem poslední instance, proto není jeho povinností předběžnou otázku pokládat, a to i…
