Input:

č. 4641/2024 Sb. NSS, Daňové řízení: evidence daně na osobním daňovém účtu daňového subjektu Garance

č. 4641/2024 Sb. NSS
Daňové řízení: evidence daně na osobním daňovém účtu daňového subjektu
k § 149 a násl. daňového řádu
Daň lze na osobním daňovém účtu daňového subjektu evidovat teprve od okamžiku, kdy je stanovena pravomocně (§ 149 a násl. daňového řádu).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2024, čj. 9 Afs 69/2024-26)
Prejudikatura: č. 499/2005 Sb. NSS a č. 3735/2018 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 30/1998 Sb.
Věc: Českomoravská olejářská komanditní společnost proti Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalovaného.

Spornou otázkou v této věci bylo určení, k jakému okamžiku může správce daně předepsat na osobní daňový účet daňového subjektu daň, konkrétně zda mu zákon umožňuje na osobním daňovém účtu evidovat již daň stanovenou, dosud však ne pravomocně, případně daň, která již pravomocně stanovena byla, ale rozhodnutí o odvolání proti platebnímu výměru bylo následně zrušeno.
Žalovaný nevyhověl námitce žalobkyně podle § 159 daňového řádu v té části, v níž požadovala, aby byly z debetní strany jejího osobního daňového účtu odstraněny nesplatné částky DPH včetně příslušenství za zdaňovací období červen až prosinec 2010 a červen 2011 až duben 2013. Uvedl, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 3. 2021, čj. 57 Af 8/2020-261, bylo zrušeno rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství o odvolání proti dodatečným platebním výměrům na DPH za zdaňovací období červen 2010 až duben 2013. Zatímco platební výměry za období leden až květen 2011 Odvolací finanční ředitelství následně zrušilo a řízení zastavilo, takže byl důvod k částečnému vyhovění námitce, ve vztahu ke zbývajícím obdobím odvolací řízení stále probíhá. Až do rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství je proto nutné na platební výměry hledět jako na platné, jsou tedy i nadále rozhodnutími o stanovení daně podle § 147 odst. 1 písm. b) daňového řádu, na jejichž základě došlo k zanesení pohledávek do evidence daní. Přeplatek na dani proto nevznikl.
Proti rozhodnutí žalovaného o námitce žalobkyně podala u krajského soudu žalobu. Ten ji zamítl rozsudkem ze dne 31. 8. 2022, čj. 51 Af 12/2021-41. Žalobkyně následně podala kasační stížnost a Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil svým rozsudkem ze dne 19. 7. 2023, čj. 9 Afs 179/2022-38, neboť proti evidenci daní na osobním daňovém účtu se nelze bránit žalobou proti rozhodnutí, ale žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu. Krajskému soudu proto uložil, aby o tom žalobkyni náležitě poučil a umožnil jí změnu žaloby.
Krajský soud tak učinil a rozsudkem ze dne 30. 1. 2024, čj. 51 Af 12/2021-85, deklaroval nezákonnost zásahu spočívajícího v evidování doměřené DPH na debetní straně osobního daňového účtu žalobkyně v době od 20. 4. 2021 do 18. 7. 2021. Zcela při tom vyšel ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2022, čj. 45 Af 20/2017-115, podle něhož lze do evidence daní zahrnout daň až v okamžiku, kdy platební výměr nabyl právní moci a stal se nezměnitelným.
Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Odkázal na § 147 daňového