Ústavní zákony
V hierarchii tuzemského právního systému stojí nejvýše ústavní zákony. Na ústavní zákony je možné pohlížet jako na zdroj veškerého práva a jsou tedy vrcholem soustavy právních norem. Zákony a další právní předpisy vycházejí z ústavních norem a musí být s nimi v souladu. Základy našeho právního řádu jsou nastaveny dvěma nejvýznamnějšími ústavními předpisy, a to Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod. Dalšími ústavními zákony, které spolu s Ústavou a Listinou tvoří takzvaný „ústavní pořádek“ ČR, jsou například ústavní zákony upravující státní hranice, ústavní zákony o dělení majetku a zániku ČSFR, ústavní zákony o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, ústavní zákon o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii, ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků či ústavní zákony novelizující Ústavu a Listinu.
Zákony, zákonná opatření Senátu, nařízení vlády a prováděcí předpisy vydávané ministerstvy a jinými správními úřady
S ohledem na skutečnost, že ústavní normy se vyznačují značným stupněm obecnosti, realizuje se (konkretizuje) významná část jejich ustanovení prostřednictvím zákonů a podzákonných (prováděcích) právních předpisů.
Ústava a Listina základních práv a svobod stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Termín na základě zákona je vykládán tak, že povinnosti mohou být uloženy zákonem nebo jinou než zákonnou normou za podmínky, že k tomu byla tato norma zmocněna zákonem.
Nejobvyklejší proces přípravy návrhu zákona a jeho přijetí spočívá ve vypracování návrhu zákona příslušným věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním orgánem státní správy (např. Český statistický úřad či Český báňský úřad) v souladu s interními pravidly daného úřadu pro vypracování návrhu právních předpisů. Následuje mezirezortní připomínkové řízení, kde mohou k návrhu zákona uplatnit své připomínky veškerá ministerstva, jiné ústřední orgány státní správy a případně i další subjekty. Poté je návrh zákona předložen vládě ke schválení s tím, že toto schválení zahrnuje i posouzení návrhu Legislativní radou vlády. Tento proces je probíhá podle takzvaných Legislativních pravidel vlády, přijatých ve formě usnesení vlády. Po schválení návrhu zákona vládou jej předseda vlády předá předsedovi Poslanecké sněmovny. Návrh zákona může vyjma vlády podat také poslanec, skupina poslanců, Senát nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku (kraje). Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává pouze vláda.
Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu. Senát návrh zákona schválí, zamítne, nebo vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy nebo vyjádří vůli se návrhem zákona nezabývat. Jestliže se Senát nevyjádří k návrhu zákona ve stanovené lhůtě nebo vyjádří vůli se návrhem zákona nezabývat, je návrh přijat. Jestliže Senát návrh zákona zamítne nebo vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna znovu. Prezident má právo vrátit přijatý zákon do patnácti dnů od jeho postoupení. O vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Tento proces je komplexně upraven Ústavou ČR a zákonem č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.
Zvláštním druhem právních předpisů jsou zákonná opatření Senátu. Dojde-li totiž k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu ve vymezených oblastech přijímat tyto předpisy ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona.
K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Tento podzákonný právní předpis je vláda oprávněna vydávat i bez zmocnění obsaženého v zákoně. Přesto toto zmocnění zákon může obsahovat.
Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy (obce a kraje v rámci své přenesené působnosti – výkon státní správy) mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.
Jak nařízení vlády, tak i vyhlášky ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy se přijímají podle Legislativních pravidel vlády s tím, rozdílem, že nařízení vlády po absolvování meziresortního připomínkového řízení a posouzení Legislativní radou vlády (jejími pracovními komisemi) musí být schváleno vládou ČR a vyhláška pouze věcně příslušným ministrem nebo vedoucím jiného ústředního orgánu státní správy.
Abecední seznam zákonů, vyhlášek a nařízení se zkráceným názvem.
Platnost a účinnost právního předpisu, vyhlášení právního předpisu
Ústava stanoví, že k platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen s tím, že způsob vyhlášení stanoví zákon. Tímto zákonem je zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů. Předmětný zákon současně stanoví, že právní předpisy nabývají platnosti dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů.
Ve Sbírce se vyhlašují ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu, nařízení vlády a právní předpisy vydávané ministerstvy a ostatními ústředními správními úřady (např. Český úřad zeměměřičský a katastrální či Český báňský úřad), respektive právní předpisy jiných správních úřadů a právnických osob, pokud na základě zvláštního zákona vydávají právní předpisy s celostátní působností, označované jako vyhlášky, uveřejněním jejich plného znění.
Platností se rozumí, že právní předpis byl právoplatně přijat a je součástí právního řádu. Dnem vyhlášení právního předpisu je den rozeslání příslušné částky (čísla) Sbírky zákonů, uvedený v jejím záhlaví. Pokud není stanovena pozdější účinnost právního předpisu (konkrétním datem nebo dnem, kdy nastane nějaká událost – např. vstup ČR do EU), nabývá účinnosti (okamžik, od kdy jsou subjekty povinny se právním předpisem řídit a jeho dodržování je vynutitelné) patnáctým dnem po vyhlášení. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení.
Obecně závazné vyhlášky a nařízení obcí a krajů
Obce a kraje mohou v přenesené působnosti (výkon státní správy) za splnění shora uvedených podmínek stanovených Ústavou vydávat nařízení obce či nařízení kraje.
Zastupitelstva obcí a krajů mohou v mezích své působnosti (v rámci samostatné působnosti) vydávat obecně závazné vyhlášky. Obecně závazné vyhlášky obcí a krajů musí být v souladu se zákony. Obecně závazné vyhlášky a nařízení obce musí být vyhlášeny, což je podmínkou jejich platnosti. Vyhlášení se provede tak, že se právní předpis obce vyvěsí na úřední desce obecního úřadu po dobu 15 dnů. Obecně závazné vyhlášky kraje a nařízení kraje nabývají platnosti dnem vyhlášení ve Věstníku právních předpisů kraje.
Mezinárodní smlouvy
Ústava ve svém článku 10 stanoví, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu, stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Způsob vyhlášení mezinárodních smluv stanoví zákon o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv (mezinárodní smlouvy se vyhlašují ve Sbírce mezinárodních smluv). U zákonů a ostatních právních předpisů je publikace podmínkou platnosti, u mezinárodních smluv je publikace podmínkou jejich použitelnosti v našem právním řádu.
Dále Ústava ve svém článku 10a stanoví, že mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů ČR přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. Prostřednictvím tohoto ustanovení je umožněn vstup České republiky do Evropské unie. Na základě toho ustanovení, popřípadě ve spojení se zmíněným čl. 10 Ústavy je přijímána přednost vymezeného práva EU a jeho bezprostřední účinnost.
Kontrola ústavnosti a zákonnosti, judikatura soudů
O zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem, a o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem, rozhoduje Ústavní soud. Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány a osoby. Nálezy, jimiž Ústavní soud ČR ruší zákony a jiné právní předpisy, jsou pramenem práva a mají stejnou právní sílu jako zákon. Nálezy Ústavního soudu se vyhlašují ve Sbírce zákonů.
Běžný soud je při svém rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou a v případě shledání rozporu se podle tohoto předpisu neřídit.
Judikatura (soudní rozhodnutí, které mají význam pro další rozhodování v obdobných věcech) tuzemských soudů je bezprostředně závazná pouze pro rozhodnutí v konkrétní věci. V praxi však soudy a také další orgány vycházejí z rozhodovací praxe především Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Vrchních soudů. Rozhodnutí těchto soudů totiž ukazují způsob, jakým budou pravděpodobně rozhodovat v obdobných věcech. Důležité pro sladění rozhodování nejvyšších soudů je pravidlo spočívající v tom, že pokud by jeden senát soudu dospěl k právnímu názoru, který by se lišil od dřívějšího rozhodnutí jiného senátu tohoto soudu, bude věc předložena velkému senátu, který ve věci rozhodne. Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud vydávají vlastní sbírky judikatury, přičemž v těchto sbírkách jsou zveřejňována i vybraná rozhodnutí vrchních a krajských soudů.
Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodních smluv podle výše zmíněného článku 10a Ústavy a mezinárodních smluv upravujících práva a povinnosti osob, spojeneckých, mírových a jiných politických, z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci, hospodářských, jež jsou všeobecné povahy, a o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, s ústavním pořádkem, a to před jejich ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.
Všechny tyto typy dokumentů tvořící právní řád ČR naleznete v právním systému Fulsoft - Zákony a judikatura.