č. 98/1952 Sb. rozh. tr., Garance
č. 98/1952 Sb. rozh. tr.
Řidič motorového vozidla je odpovědný nejen za vlastní řízení vozidla, ale též za umístění dopravovaných osob a jejich chování za jízdy.
Při odsouzení pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 222 tr. zák. není k vyměření trestu podle vyšší sazby uvedené v druhém odstavci tohoto zákonného ustanovení zapotřebí, aby k porušení povinnosti, jímž se dovozuje vůbec trestná nedbalost pachatelova, přistoupilo ještě i porušení některé další (důležité) povinnosti (§ 222 odst. 2 tr. zák.). Pachatel tu porušil důležitou povinnost ve smyslu § 222 odst. 2 tr. zák., jestliže se splnění právě té povinnosti, kterou pachatel nedodržel, jevilo podle okolností případu v prvé řadě nutným a nezbytným k zamezení škody.
(Rozhodnutí krajského soudu v Liberci ze 14. září 1951, 2 Tk 196/51.)
Okresní soud v Novém Boru uznal obviněného zaměstnance národního podniku vinným trestným činem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 222 odst. 2 tr. zák. spáchaným tím,že obviněný jako řidič traktoru s přívěsným vozem dovolil poškozené P, aby se vezla na závěsu traktoru držíc se jednou rukou řidičova sedadla (druhou ruku měla v zápěstí amputovanou). Poškozená po chvilce jízdy se smekla a spadla pod vlečný vůz, který ji přejel. Poškozená utrpěla těžkou újmu na zdraví. Porušení důležité povinnosti ve smyslu § 222 odst. 2 tr. zák. spatřoval okresní soud v tom, že obviněný trpěl uvedený způsob jízdy poškozené P, ba sám ji k tomu vyzval.
Krajský soud zamítl odvolání obviněného.
Z důvodů:
Námitka odvolání, že obviněný za nehodu poškozené P neodpovídá, protože se při řízení motorového vozidla nedopustil žádné neopatrnosti a tím méně porušení důležité povinnosti, je lichá.
Trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti může se řidič motorového vozidla dopustit i jiným způsobem (konáním či opomenutím) než pouze v souvislosti s vlastním řízením vozidla. Podle § 20 vl. nař. č. 11/1951 Sb., jímž se provádí zákon č. 56/1950 Sb., o provozu na veřejných silnicích, platí zásady o zabezpečení dopravovaného nákladu „přiměřeně také při dopravě osob, zejména pro jejich umístění a pro jejich chování za jízdy“, aby „nebyla ohrožována provozní bezpečnost vozidla ani bezpečnost, plynulost nebo pořádek v silničním provozu nebo bezpečnost osob a majetku“. Řidič pak je podle § 9 uved. vl. nař. odpovědný za dodržení všech předpisů § 20 tohoto vládního nařízení.
Jestliže tedy obviněný který ostatně doznal, že uvedené předpisy znal v souzené věci poškozenou na její žádost, aby ji svezl, sám vyzval, aby si stoupla na závěs traktoru, nemůže být pochybnosti o jeho nedbalosti, že si uvědomil nebezpečnost tohoto způsobu jízdy pro poškozenou, je vidět i z toho, že ji upozornil, aby se pevně držela. Třebaže se tedy obviněný při vlastním řízení vozidla nedopustil žádné neopatrnosti, odpovídá přece ve smyslu §§ 221, 222 tr. zák. za nehodu, kterou poškozená při jízdě utrpěla.
Pokud jde o vyměření trestu podle vyšší sazby § 222 odst. 2 tr. zák., namítá odvolání, že není odůvodněn závěr, že obviněný porušil též důležitou povinnost vyplývající z jeho povolání nebo uloženou mu podle zákona. Jestliže soud spatřuje jeho nedbalost v porušení uvedeného předpisu o umístění a chování…
