č. 64/1957 Sb. rozh. obč., Garance

Výměry ze dne 23. září a ze dne 17. října 1955 upravil státní úřad důchodového zabezpečení navrhovatelův nárok na starobní důchod včetně jeho nároků, které získal z předcházejícího pensijního nadlepšení a kolektivního pensijního připojištění u Všeobecného pensijního ústavu, částkou 1245 Kčs měsíčně.

V opravném prostředku proti těmto výměrům navrhovatel vytýkal, že odpůrce stanovil úhrnný jeho nárok z pensijního nadlepšení a kolektivního připojištění, ačkoli tyto nároky měly být posouzeny a stanoveny každý samostatně.

Lidový soud civ. v Praze prvé námitce vyhověl, v druhém případě však se ztotožnil s návrhem odpůrce a jeho výměry upravující zmíněné nároky navrhovatelovy úhrnně potvrdil.

Krajský soud v Praze vyhověl odvolání tak, že změnil rozsudek soudu prvé stolice a uložil odpůrci, aby důchod z kolektivního připojištění určil odděleně od nároků z pensijního nadlepšení.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem krajského soudu v Praze byl porušen zákon.

Spornou otázkou, která byla soudy řešena a je stížností dotčena, je otázka, jak posoudit a stanovit více ze střetnuvších se nároků z pensijního nadlepšení či připojištění. Vládní nařízení č. 18/1954 Sb., o úpravě nároků z dosavadního pensijního nadlepšení, které provedlo konečnou úpravu nároků z dosavadního pensijního nadlepšení za současné likvidace celé této instituce, upravilo nároky účastníků dosavadního pensijního nadlepšení, kteří ke dni jeho účinnosti, t. j. k 1. červenci 1954, nebyli ještě důchodci, v ustanovení § 3. Poněvadž toto ustanovení nemluví výslovně o souběhu těchto nároků a zmíněný předpis se o tomto souběhu ani jinde výslovně nezmiňuje, nutno zkoumat, zda v ustanovení § 2 byla provedena vládním nařízením jen úprava každého nároku jednotlivě a zvláště, či zda tu bylo vysloveno zásadní maximum, které je účastníkům pensijního nadlepšení celkově ze všech takovýchto jeho nároků zachováno.

Při úvaze o této otázce nutno mít na zřeteli, že pensijní nad* lepšení v dosavadní formě bylo institucí, která nemohla obstát v nové soustavě sociálního zabezpečení a musila být proto postupnou likvidací zrušena. K hlavním jejím úpravám došlo ve vládním nařízení č. 10/1953 Sb., o některých opatřeních v oboru pensijního nadlepšení, a zmíněným už vládním nařízením č. 18/1954 Sb. Kromě toho byla ku provedení obou těchto vládních nařízení vydána předsedou Státní komise důchodového zabezpečení řada vyhlášek (č. 84/1953 a Č. 101/1954 Ú. 1.), směrnic, instrukcí a jiných opatření, k nimž byl předseda Státní komise důchodového zabezpečení v obou uvedených zákonných předpisech zmocněn. Došlo tedy ke zrušeni této instituce pensijního nadlepšení a k úpravě a zachování nároků, pokud tu byly v té době, celým souborem předpisů a opatření. Proto není možno se při výkladu těchto předpisů omezit jen na znění toho kterého…