Input:

č. 50/1953 Sb. rozh. obč., Garance

č. 50/1953 Sb. rozh. obč.
Dodržování procesních lhůt není pouhým formalismem.
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně z 25. července 1952, 8 Ok 165/52.)
Národní podnik se v r. 1949 domáhal žalobou na své bývalé zaměstnankyni zaplacení částky 10.340 Kčs za zboží, které jako sociální pracovnice v závodě rozprodala spoluzaměstnancům, závodu však nezaplatila. Žalovaná se dostavila jen k t. zv. prvnímu roku, k ústnímu jednání, které bylo ustanoveno na 8. června 1949, však už nepřišla; byl proto při tomto jednání proti ní podle tehdy platného práva vynesen k návrhu žalující strany rozsudek pro zmeškání, který nabyl právní moci. V prosinci 1951 napadla žalovaná rozsudek pro zmeškání návrhem na obnovu řízení. Jako důvod obnovy uplatňovala, že se teprve nyní mohla proti nároku, který byl proti ní v původním řízení uplatňován, bránit s nadějí na úspěch. V době, kdy bylo původní řízení vedeno, nemohla si prý totiž jednak opatřit potřebné doklady, protože jí byl zamezen přístup do podniku, jednak nemohla své námitky dokázat svědecky, neboť byla obava, že svědkové nebudou vypovídat z obavy před tehdejším vedením podniku.
Okresní soud civilní v Brně návrh na obnovu řízení podle § 205 odst. 1 o. s. ř. odmítl jako opožděný.
Krajský soud nevyhověl stížnosti navrhovatelky.
Z odůvodnění:
Stěžovatelka vytýká, že prý prvý soud řešil věc jen ryze formálně, aniž přihlédl k tomu, že podle dnešního práva je povinností soudu vyšetřit materiální pravdu a povolit tedy obnovu všude tam, kde by to materiální pravdě posloužilo. Podle svého tvrzení stěžovatelka odpůrci nic nedluží a proto prý se nesrovnává s dnešním chápáním práva, aby pro nějaké formality byl ponechán v platnosti rozsudek pro zmeškání, který je v rozporu s materiální pravdou. Formalitami míní zřejmě stěžovatelka ta ustanovení občanského soudního řádu, podle nichž má být návrh na obnovu učiněn v určité pevné lhůtě, tedy ustanovení § 200 o. s. ř.
Jedním z podstatných znaků soudní činnosti je, že se uskutečňuje v určitém, zákonem předem stanoveném postupu, v určitých, zákonem stanovených formách. Proto podstatným znakem soudní činnosti je procesní forma (srov. Abramov, Čapurskij a Škundin: Učebnice civ. procesu SSSR).
Stanoví-li zákon pro určitý procesní úkon, jímž je i návrh na obnovu řízení, určitou formu nebo určitý postup, tedy i lhůtu, ve které musí být návrh podán, musí se účastník této formě podrobit a nemůže ji přecházet jako formalitu, která je na újmu materiální pravdě. Je