č. 42/1952 Sb. rozh. tr., Garance

Okresní národní pojišťovna vedla proti obviněnému – tehdy majiteli železářského obchodu – exekuci k vymožení pohledávek 17.805 Kčs a 14.463 Kčs. Při této exekuci byla v podniku obviněného soudně zabavena řada věcí. Obviněný, ačkoliv si byl vědom toho, že věci byly v cestě soudní exekuce zabaveny, největší část jich prodal, na př. ze zabavených 400 kartáčů prodal 320, ze zabavených 10.000 šroubů prodal 8.000, ze zabavených 42 kg klíčů prodal 40, kg atd. atd.

Okresní soud trestní v Ostravě uznal obviněného vinným trestným činem poškození věřitele podle § 257 odst. 1 písm. a) tr. zák. Okresní soud dovodil, že si obviněný byl vědom, že prodejem zabavených věcí maří uspokojení své věřitelky ONP. Proto neuznal na žalovaný trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 písm. a) tr. zák., neboť u skutkové podstaty § 257 tr. zák. „jde o speciální ustanovení týkající se úmyslného maření uspokojení vymáhajícího věřitele“.

Krajský soud vyhověl odvolání okresního prokurátora, zrušil napadený rozsudek a uznal obviněného vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 písm. a) tr. zák., který spáchal prodejem věcí zabavených soudní exekucí a tak úmyslně zmařil výkon soudního rozhodnutí.

Okresní soud vykládá poměr ustanovení § 171 tr. zák. a § 257 tr. zák. nesprávně, když má za to, že skutková podstata poškození věřitele podle § 257 tr. zák. je speciální ustanovení pro takový případ maření výkonu úředního rozhodnutí, kterým pachatel úmyslně zmaří uspokojení svého věřitele. Takový poměr mezi těmito skutkovými podstatami není. To plyne nejen z jejich zařazení do různých hlav zvláštní části trestního zákona podle různých chráněných zájmů (maření…