č. 35/1951 Sb. rozh. tr., Garance
č. 35/1951 Sb. rozh. tr.
Dosah čl. II amnestie presidenta republiky z 19. června 1948 o zastavení trestního řízení nutno posuzovat podle práva platného v době vydání této amnestie.
Jestliže skutek, který podle dřívějšího trestního zákona spadal pod více skutkových podstat (v jednočinném souběhu), zůstal podle nového trestního zákona soudně trestným činem, nelze věc podle § 320 odst. 1 tr. ř. postoupit národnímu výboru k stíhání ve směru některé skutkové podstaty.
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně z 25. září 1950, To V 354/50.)
Okresní soud trestní v Brně uznal obviněného krejčího před 1. srpnem 1950 vinným zločinem smilstva proti přírodě podle § 129 Ib) tr. zák. 1852 a přestupkem proti veřejné mravopočestnosti podle § 516 tr. zák. 1852 (v jednočinném souběhu). Trestná činnost spadá do doby před vydáním amnestie presidenta republiky z 19. června 1948.
Krajský soud vyhověl odvolání obviněného potud, že zrušil tento rozsudek, avšak uznal obviněného vinným trestným činem pohlavního styku s osobou téhož pohlaví podle § 241 tr. zák. a vyměřil mu trest odnětí svobody podle tohoto mírnějšího ustanovení.
Z důvodů:
Protože po vydání rozsudku okresního soudu nabyl účinnosti nový trestní zákon, namítá obviněný, že vzhledm k zásadě § 12 odst. 1 tohoto zákona nutno jeho zjištěnou činnost posuzovat podle § 241 odst. 1 tr. zák. Použití nového práva je pro něho příznivější nejen vzhledem k nižší trestní sazbě vůbec, která by měla za následek též vyměření mírnějšího trestu, avšak zejména proto, že vzhledem k této nižší trestní sazbě spadá jeho činnost pod ustanovení čl. II amnestie presidenta republiky z 19. června 1948, takže trestní řízení má být vůbec zastaveno.
Obviněný má pravdu, pokud se domáhá posuzování celé věci podle nového trestního zákona, jehož nutno podle zásady § 12 odst. 1 tr. zák. použít, protože to je pro obviněného příznivější. To plyne v souzené věci již ze srovnání trestních sazeb v § 130 odst. 1 tr. zák. 1852 (15 let) a v § 241 odst. 1 tr. zák. (do jednoho roku) a z okolnosti, že porušení veřejné mravnosti, které bylo před 1. srpnem 1950 správně zhodnoceno jako soudní přestupek podle § 516 tr. zák. 1852, nezakládá již soudně trestný čin.
Odvolatel se však mýlí, pokud tvrdí, že jeho činnost spadá pod ustanovení čl. II zmíněné amnestie, podle kterého se má zastavit trestní řízení pro činy, na které zákon stanoví jako hlavní trest trest peněžitý nebo trest na svobodě nepřevyšující jeden rok. Obviněný poukazuje na to, že nyní v době rozhodování odvolacího soudu jde vzhledem k ustanovení § 12 odst. 1 tr. zák. o takový čin a že proto má být obviněný účasten výhody amnestie.
Dosah čl. II amnestie z 19. června 1948 nutno…
