Input:

č. 34/1951 Sb. rozh. tr., Garance

č. 34/1951 Sb. rozh. tr.
Neshledá-li soud ve zjištěném ději skutkovou podstatu toho trestného činu, kterou uvádí žaloba nebo odvolání, je povinen zkoumat, zda není dána skutková podstata jiného trestného činu.
K výkladu pojmu „veřejně“ ve smyslu § 76 odst. 3 písm. c) tr. zák.
(Rozhodnuti krajského soudu v Praze z 27. listopadu 1950, To I 776/50.)
Obviněná pronesla na ulici před jedním svědkem řadu výroků, ve kterých žaloba spatřovala trestné činy pobuřování podle § 81 tr. zák., hanobení ústavního činitele podle § 111 tr. zák. a hanobení spojeneckého státu podle § 125 tr. zák.
Okresní soud v Brandýse nad Labem zjistil, že obviněná zažalované výroky pronesla a že tyto výroky svým obsahem skutečně spadají pod uvedené skutkové podstaty. Přesto však obviněnou žaloby zprostil, a to v podstatě proto, že výroky nebyly proneseny veřejně, resp. – pokud jde o pobuřování – že obviněná tak neučinila aspoň před dvěma osobami, jak je toho třeba k naplnění těchto skutkových podstat.
Krajský soud vyhověl odvolání okresního prokurátora potud, že uznal obviněnou vinnou trestným činem šíření poplašné zprávy podle § 128 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., který spáchala některými ze zažalovaných výroků; jinak však odvolání veřejného žalobce zamítl.
Z důvodů:
Odvolání okresního prokurátora se domáhá odsouzení obviněné pro zažalované trestné činy a tvrdí, že okresní soud neprávem má za to, že zjištěné výroky obviněné nebyly proneseny veřejně. Rozhovor obviněné se svědkem se konal na veřejné ulici, tedy na místě přístupném veřejnosti, kde mohl přece být postřehnut alespoň dvěma osobami. Protože tu není třeba, aby výrok těmito osobami skutečně postřehnut byl, je nerozhodné, že nebylo zjištěno, že by někdo byl zažalované výroky slyšel.
Odvolání má pravdu potud, že k naplnění pojmu „veřejně“ ve smyslu § 76 odst. 3 písm. c) tr. zák. není třeba, aby výrok pronesený na místě přístupném veřejnosti byl (alespoň) dvěma osobami postřehnut. To plyne z jasného znění zákona.
Avšak na druhé straně nestačí tu ani takový způsob uvažování, jak se zdá činit odvolání, že totiž na místě přístupném veřejnosti může být čin vždy alespoň dvěma osobami postřehnut, protože jde právě o takové místo, které je každému přístupné a kde proto by mohl někdo přijít a postřehnout pachatelův skutek.
Otázku, zda na místě veřejnosti přístupném čin „mohl být postřehnut alespoň dvěma