č. 286/1950 Sb. rozh. obč., Garance
č. 286/1950 Sb. rozh. obč.
Zvýšení (valorisace) důchodu podle § 270 zákona o národním pojištění je možné jen tehdy, splňuje-li poživatel důchodu podmínky nároku na důchod i podle zákona o národním pojištění; není-li tomu tak, přísluší mu podle ustanovení § 267 odst. 1 důchod dosavadní bez zvýšení.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 1950, Co 1654/49.)
Žalobci narozenému 15. listopadu 1893 byl před účinností zákona o národním pojištění přiznán důchod starobní podle § 20 odst. 3 zák. ě. 26/1929 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, neboť získal 120 příspěvkových měsíců a byl po dovršení 55ti let bez zaměstnání.
Krajský soud v Praze žalobě o úpravu (valorisaci)) tohoto důchodu podle § 270 odst. 1 zák. č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, vyhověl a uložil žalované straně, aby od 1. října 1948 vyplácela žalobci starobní důchod upravený podle § 270 zák. č. 99/1948 Sb.
Nejvyšší soud odvolání Ústřední národní pojišťovny vyhověl a rozsudek prvního soudu změnil tak, že žalobu zamítl.
Z důvodů:
Není sporu o tom, že žalobce se narodil 15. listopadu 1893 a že tedy nemá podle § 62 zákona o národním pojištění dnes platného nárok na starobní důchod, neboť nedosáhl věku 65, po případě 60 let. Přiznaný důchod podle pensijního zákona je ovšem žalobci nadále vyplácen vzhledem k ustanovení § 267 odst. 1 zákona o národním pojištění. Podle něho se důchody napadlé podle dosavadních předpisů a vyplácené za účinnosti zákona o národním pojištění pokládají za důchody podle tohoto zákona a podle něho se posuzuje i další trvání nároku na ně; a kdyby dle zákona o národním pojištění…
