č. 19/1951 Sb. rozh. obč., Garance

Okresní soud v Olomouci zamítl žalobu, kterou se domáhala manželka na manželovi, aby její nárok na úhradu osobních potřeb ze smíru uzavřeného 19. prosince 1946 ve výši 700 Kčs měsíčně byl zvýšen na 1.000 Kčs měsíčně.

Výše úhrady osobních potřeb manželky (výživného) byla stanovena smírem na základě výdělečných poměrů obou stran v době jeho uzavření. Za základ výpočtu byl vzat plat žalovaného 4.500 Kčs až 4.800 KČS měsíčně, Žalobkyně byla tehdy zdravou a výdělku schopnou ženou. Podle tvrzení žalobkyně se poměry, za kterých byl smír uzavřen, podstatně změnily. Žalovaný má podstatně vyšší příjem, naproti tomu žalobkyně je od vánoc 1948 neschopna trvalého výdělku pro oční a nervovou chorobu. Žalovaný namítal, že se jeho příjmy podstatně nezvýšily a že od 16. března 1949 platí své dceři na výživném místo 700 Kčs obnos 900 Kčs měsíčně. Žalobkyně je prý schopna výdělku a pokud je nemocna, není toto onemocnění vážné.

V souzené věci jde o otázku, zda je žalobkyně oprávněna se domáhat pro změnu majetkových a výdělečných poměrů zvýšení svého nároku ze smíru uzavřeného před účinností zákona č. 265. 1949 Sb.. o právu rodinném. Podle § 38 zákona č. 266 1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech právních, zůstávají smíry a pravomocné soudní výroky o výživném z doby před účinností zákona o právu rodinném (před 1. lednem 1950) nedotčeny. Kdo je takto zavázán poskytovat výživné, může žádat o jeho novou úpravu podle ustanovení zákona o právu rodinném, manžel však jen, pokud by manželka byla jinak v lepších hospodářských poměrech, než on je sám. Z prvé věty tohoto ustanovení plyne, že bylo vydáno ve prospěch osoby oprávněné ze smíru nebo z pravomocného soudního rozhodnutí. Důvodová zpráva uvádí, že se zákon nechce dotýkat práv takovým způsobem získaných. Paragraf 38 připouští úpravu závazku ve prospěch…