č. 18/1951 Sb. rozh. tr., Garance
č. 18/1951 Sb. rozh. tr.
Odvolací řízení nelze rozšířit na skutky, které nebyly předmětem žaloby a rozsudku nalézacího soudu.
Totožnost skutku se nemění, jestliže žalovaný skutek pouze nabyl jiné tvářnosti tím, že přibyly nové skutečnosti, které žaloba neuplatňovala, anebo že pominuly jiné žalobou uplatňované skutečnosti.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 16. srpna 1950.)
Obviněný A byl žalobou viněn ze zločinu velezrady podle § 1 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 zák. č. 231/1948 Sb., spáchaného tím, že jednal s illegální skupinou obviněného B o spolupráci. Při hlavním líčení navrhl veřejný žalobce vzhledem k výsledkům průvodního řízení odsouzení obviněného A pro zločin neoznámení trestného činu podle § 35 uved. zák. spáchaný tím, že neučinil oznámení o zmíněné skupině, ačkoliv se o její existenci věrohodně dověděl.
Státní soud v Praze zprostil obviněného A žaloby. Státní prokurátor, který rozsudku odporoval odvoláním z výroku o vině, předložil nejvyššímu soudu před rozhodnutím o odvolání nový průvodní materiál, na jehož podkladě jednak dovozoval, že obviněný A se věrohodně dověděl o zmíněné illegální skupině, jednak se domáhal jeho odsouzení pro spolčení k velezradě (§1 odst. 2 uved. zák.), protože obviněný A poskytl této skupině i pomoc, a to jednáním s dvěma dalšími osobami o jisté věci skupinou chystané, a pro zločin vyzvědačství podle § 5 odst. 1 uved. zák., který obviněný A spáchal, když byl po zproštění v první stolici propuštěn z vazby.
Nejvyšší soud uznal obviněného A vinným zločinem velezrady podle § 1 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 zák. č. 231/1948 Sb.
Z důvodů:
Při rozhodování o odvolání je podle § 95 odst. 1 zák. č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví, úkolem odvolacího soudu přezkoumat s hlediska § 85 uved. zák. napadený rozsudek a řízení jemu předcházející. Z toho plyne, že v odvolacím řízení nemůže se řízení rozšiřovat na skutky, které nebyly předmětem žaloby a rozsudku. Totožnost skutku, který byl jejím předmětem, se skutkem, který je projednáván v odvolacím řízení, je určována účastí obviněného na určitém příběhu nebo na určité události, z níž vzešel tentýž trestný výsledek, ne tedy jeho zákonným pojmenováním žalobou. Totožnost skutku se nemění tím, že skutek nabyl jiné tvářnosti tím, že přibyly nové skutečnosti, které žaloba neuplatňovala, anebo že pominuly některé skutečnosti žalobou uplatňované. Nejsou tedy vyloučeny novoty v odvolacím řízení směřující k…
