č. 137/1950 Sb. rozh. obč., Garance
č. 137/1950 Sb. rozh. obč.
Soud je v nesporném řízení povinen dát účastníkům možnost, aby se vyjádřili o věci po skutkové stránce. Není však zmatečností, nevyslechl-li soud účastníky i o právních otázkách.
Zákon č. 41/1948 Sb., o mezinárodním a mezioblastním právu soukromém a o právním postavení cizinců v oboru práva soukromého.
Nárok nezletilého cizince nebydlícího v Československu na výživné nelze považovat za majetek, k jehož ochraně by bylo zapotřebí nutných opatření ve smyslu § 58 uvedeného zákona. Nemá-li takový nezletilec na našem státním území jiného majetku, není zákonného důvodu, aby tuzemské soudy vedly nad ním poručenství.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 22. listopadu 1949, Cz I 4/49.)
Nejvyšší soud uznal k stížnosti generálního prokurátora podané pro zachování zákona podle § 55 zák. č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví, že usnesením krajského soudu v Českých Budějovicích z 24. března 1949 byl porušen zákon.
Důvody:
U okresního soudu ve Vimperku se vedlo poručenství nad nezletilým. Nezletilý se narodil 9. října 1945 mimo manželství. Otec nezletílého byl zjištěn rozsudkem okresního soudu ve Vimperku z 16. prosince 1947. Rovněž byl ustanoven poručník nezletilého. Poručník udal při výslechu u okresního soudu v Českém Krumlově 27. prosince 1948, že nezletilý a jeho matka byli v roce 1946 odsunuti do Německa a zdržují se nyní mimo území republiky.
Nato poručenský soud usnesením z 9. února 1949 zrušil poručenství nad nezletilým, poněvadž se nezletilý zdržuje trvale mimo území republiky a nemá žádného majetku, jen nárok na výživné, jež bylo pro něho určeno uvedeným rozsudkem okresního soudu ve Vimperku.
K stížnosti poručníka nezletilého zrušil krajský soud v Českých Budějovicích jako soud rekursní usnesením z 24. března 1949 usnesení poručenského soudu, a to proto, že je prý zmatečné a nezákonné.
Své rozhodnutí odůvodnil v podstatě takto:
Zmatečné je toto usnesení podle § 41 odst. 2 písm. g) zák. č. 100/1931 Sb., poněvadž poručenský soud nevyslechl před svým rozhodnutím zákonného zástupce nezletilého. Nezákonné je proto, že i když nezletilý bydlí se svou matkou mimo území republiky, trvá přece podle §§ 187, 190 obč. zák. dále péče nad osobou poručencovou. Tato ustanovení opřená o § 21 obč. zák. nedoznala změny ani ústavou 9. května, poněvadž i podle ní (§ 11 odst. 1) stojí děti pod zvláštní ochranou zákona. Skutečnost, že se nezletilý se svou matkou odstěhoval do ciziny, nemůže být důvodem k zrušení poručenství, neboť poručenství bylo u prvého soudu řádně zahájeno a nemá proto změna pobytu nezletilého vliv na další trvání příslušnosti prvého soudu k vedení poručenství (§ 29 j. n.).
Tímto rozhodnutím rekursního soudu byl porušen zákon v ustanoveních § 18 odst. 2 zák. č. 100/1931 Sb. a §§ 58, 59 zák. č. 41/1948 Sb.
Podle § 18 odst. 2 zák. č. 100/1931 Sb. je třeba dát všem účastníkům řízení příležitost, aby se o věci vyjádřili, a to zpravidla ústně. Je-li věc jednoduchá nebo byl-li by náklad spojený s dostavením k soudu nepoměrný, může soud oznámit účastníku stav věci písemně a vyzvat jej, aby se do určité lhůty vyjádřil buď do protokolu nebo písemně. Musí tedy být dána účastníkům možnost, aby se o věci vyjádřili po skutkové stránce. To se…
