č. 114/1955 Sb. rozh. obč., Garance
č. 114/1955 Sb. rozh. obč.
Bylo-li na penále zaplaceno více než odpovídalo povinnosti, ať již proto, že od počátku nebylo právního důvodu k celému plnění, nebo proto, že později odpadl důvod pro část plnění, nejde již o plněni penalisačního závazku, ale o plnění nedluhu. Nárok na vrácení takového plnění promlčuje se v tříleté lhůtě § 90 obč. zák.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 24. května 1955, Cz 195/55.)
Žalující národní podnik uvedl v rozkazní žalobě podané 27. května 1954, že žalovaný národní podnik mu účtoval a on žalovanému zaplatil ve dvou případech na kontraktační penále pro nesplnění hospodářských smluv z r. 1952 celkem o 1795,40 Kčs více, než na kolik měl žalovaný nárok, a domáhal se vrácení tohoto přeplatku. Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu včas odpor a tvrdil, že žalovaná pohledávka není po právu a že je v každém případě promlčena ve smyslu závazného výkladu SÚP ve výnose ze 7. srpna 1953 č. Hs-723/455/1955 Bk uveřejněném v Úředním listě z 27. srpna 1953 str. 1154. Žalobce popíral správnost námitky promlčení a tvrdil, že jde o nárok na vrácení částky neprávem přijaté, tedy o nárok opírající se o ustanovení občanského zákoníka. Platí proto pro tento nárok obecná tříletá promlčecí lhůta.
Lidový soud v Chomutově žalobu zamítl aniž prováděl nějaké důkazy. Dospěl k závěru, že žalobní nárok je promlčen vzhledem ke zmíněnému již výnosu SÚP, zejména vzhledem k poslední větě třetího odstavce části jednancí o „Placení penále za rok 1952“, kde se mluví o tom, že vydaná úprava sleduje konečnou likvidaci všech penalisačních závazků z r. 1952.
Krajský soud v Ústí nad Labem vycházel z téhož právního názoru jako lidový soud. K podpoře svého rozhodnutí poukázal na zamítavé stanovisko orgánu státní arbitráže k žádostem smluvních stran o snížení penále a pokut v případech, kdy byly již dříve řádně a včas zaplaceny.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozhodnutími obou soudů byl porušen zákon. Oba rozsudky zrušil a věc vrátil lidovému soudu k dalšímu jednání a novému rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Nelze souhlasit s rozšiřujícím výkladem, který dávají soudy shora zmíněnému výnosu SúP. Tento výnos sice mluví o placení skluzového penále z r. 1952 (o jaké v daném případě jde) a o jeho promlčení nejpozději dnem 15. září 1953. Vztahuje se nepochybně též na všechny případy, kdy penalisovaný žádá samostatným návrhem snížení penále ve výjimečných případech (§ 43 odst. 3 vyhl. SOP Č. 376/1951 Ú. l. I resp. dnes § 22 vyhl. č. 57/1953 Ú. l.), nejde však o nic dále. To potvrzuje i stanovisko a praxe státní arbitráže, kterých se dovolává krajský soud. Jen v tomto rozsahu lze vykládat závěr zmíněného již třetího odstavce výnosu SUP o sledovaném účelu, jímž je konečná likvidace penalisačních závazků z r. 1952.
Pokud však někdo zaplatil na…
