č. 76/1946 Sb., Zákon o zrušení a o změně soudních rozhodnutí v občanských věcech právních z doby nesvobody
ZÁKON
ze dne 9. dubna 1946
o zrušení a o změně soudních rozhodnutí v občanských věcech právních z doby nesvobody.
Prozatimní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Vymezení soudních rozhodnutí, na které se vztahuje tento zákon.
(1)
Soudními rozhodnutími se rozumějí v tomto zákoně rozhodnutí vydaná v občanských věcech právních soudy v zemích České a Moravskoslezské, ať řádnými či mimořádným,i, jakož i rozhodčí výroky vydané na tomto území, pokud těmito rozhodnutími nebo výroky byla právní věc zcela nebo zčásti vyřízena.
(2)
O rozhodnutí soudů vyšších stolic mimo země Českou a Moravskoslezskou platí tento zákon, pokud v první stolici rozhodoval soud se sídlem v zemi České nebo Moravskoslezské.
§ 2.
Podmínky návrhu na zrušení nebo na změnu soudních rozhodnutí.
Soudním rozhodnutím lze - mimo případy upravené obecnými nebo zvláštními ustanoveními - odporovati a domáhati se jich zrušení nebo změny za podmínek vymezených v článku II, čl. 6, odst. 1 a 3 a odst. 5, větě první zákona o obnovení právního pořádku (příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945, čl. 12 S. z roku 1946).
§ 3.
Příslušnost.
(1)
Rozhodnutí o odporu je příslušný soud, který v odpor vzaté rozhodnutí vydal, odporuje-li se však zároveň několika rozhodnutím vydaným v téže právní věci soudy rozličných stolic, je výlučně příslušný soud mezi nimi nejvyšší.
(2)
Není-li v zemích České a Moravskoslezské soud, který by byl příslušný podle předcházejícího odstavce, je odpor podati u soudu, který by byl v první nebo druhé vyšší stolici příslušný, kdyby věc byla zahájena až po účinnosti tohoto zákona. Přitom se, co se týká příslušnosti v první stolici, hledí jen k důvodům založivším příslušnost soudu, který v první stolici rozhodl.
(3)
Jde-li o odpor proti rozhodčímu výroku, je příslušný soud, který by byl pro věc, o níž jde, příslušný, kdyby nebylo smlouvy o rozsudím.
Řízení odporu.
a) V občanských věcech sporných.
§ 4.
(1)
V občanských věcech sporných uplatňuje se odpor žalobou; žaloba musí zejména obsahovati:
1.
označení rozhodnutí, kterému se odporuje,
2.
označení důvodu odporu (článek II, čl. 6, odst. 1, písm. a) až c) a odst. 3 zákona o obnovení právního pořádku) a skutečnosti a průvody k jeho dolíčení,
3.
okolnosti podstatné pro posouzení příslušnosti dovolaného soudu,
4.
prohlášení, zda se navrhuje zrušení nebo změna rozhodnutí, které se bere v odpor, a jakém rozsahu, a jaké jiné rozhodnutí ve věci samé se má státi.
(2)
Žalobu může podati strana původního sporu, její dědicové a ve veřejném zájmu…
