Input:

46/1958 Sb., Vyhláška o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik, platné do 6.9.1973 Archiv

č. 46/1958 Sb., Vyhláška o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik, platné do 6.9.1973
[zrušeno č. 143/1973 Sb.]
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 8. srpna 1958
o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik
Dne 5. října 1957 byla v Praze sjednána Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik.
Národní shromáždění projevilo s Konzulární úmluvou souhlas dne 16. dubna 1958 a president republiky ji ratifikoval dne 30. června 1958. Ratifikační listiny byly vyměněny v Moskvě dne 21. července 1958.
Podle svého článku 24 Konzulární úmluva nabyla účinnosti dne 21. července 1958.
České znění Konzulární úmluvy se vyhlašuje v Příloze Sbírky zákonů.1)
 
David v. r.
 
Příloha vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 46/1958 Sb.,
o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik.
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik
President Československé republiky a
presidium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik
v zájmu dalšího upevnění přátelství mezi národy obou zemí, snažíce se o další rozvoj konzulárních styků mezi oběma státy,
rozhodli se uzavřít tuto Konzulární úmluvu a jmenovali za tím účelem svými zmocněnci:
President Československé republiky
dr. Antonína Gregora, prvního náměstka ministra zahraničních věcí,
presidium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik
I. T. Grišina, mimořádného a zplnomocněného velvyslance SSSR v Československé republice,
kteří po vzájemném předložení svých plných mocí, jež byly shledány v náležitém pořádku a v předepsané formě, dohodli se na tomto:
I. Zřizování konzulátů, vysílání a přijímání konzulů
Článek 1
V souladu s touto Úmluvou se každé Smluvní straně poskytuje právo zřizovat na území druhé Smluvní strany konzuláty.
Sídla konzulů a jejich obvody budou určovány dohodou Smluvních stran v každém jednotlivém případě.
Vždy, kdy se v této Úmluvě hovoří o „konzulech“, rozumějí se tím generální konzulové, konzulové, vicekonzulové a konzulární jednatelé, stejně tak se pod slovem „konzulát“ rozumějí generální konzuláty, konzuláty, vicekonzuláty a konzulární jednatelství.
Článek 2
Před jmenováním konzula si Smluvní strana, jež konzula vysílá, vyžádá souhlas Smluvní strany, na jejímž území bude konzul vykonávat své funkce.
Diplomatický představitel Smluvní strany, která jmenovala konzula, předloží straně, na jejímž území bude konzul vykonávat své povinnosti, konzulský patent s uvedením jména a příjmení konzula, jeho konzulární hodnosti, jemu určeného konzulárního obvodu a rovněž jeho budoucího sídla.
Konzul bude přijímajícím státem uznán formou exequatur, jež bude bez průtahů uděleno po předložení patentu.
Na základě zmíněného exequatur úřady konzulárního obvodu učiní nezbytná opatření k tomu, aby konzulové mohli plnit povinnosti vyplývající z jejich funkce a aby mohli požívat práv, výsad a výhod, jež jim byly přiznány.