č. 4479/2023 Sb. NSS, Řízení před soudem: k povinnosti přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí Soudního dvora o stejné právní otázce Garance
č. 4479/2023 Sb. NSS
Řízení před soudem: k povinnosti přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí Soudního dvora o stejné právní otázce
k čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie
k § 48 odst. 3 písm. d) soudního řádu správního
Správní soud, v řízení před nímž vyvstane otázka výkladu unijního práva dle druhého pododstavce čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie, tedy je soudem, jehož rozhodnutí lze napadnout kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu, nemá povinnost přerušit jím vedené řízení a vyčkat rozhodnutí Soudního dvora, i když ví o jiném, před Soudním dvorem již probíhajícím řízení, jehož předmětem je zodpovězení stejné právní otázky týkající se výkladu unijního práva. Byť není vázán povinností přerušit řízení, má vždy možnost postupovat dle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. a raději vyčkat rozhodnutí Soudního dvora, pokud je to postup s ohledem na okolnosti případu vhodný.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2023, čj. 3 Azs 275/2022-28)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 6/2009 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 1009/08); rozsudky Soudního dvora ze dne 24. 5. 1977, Hoffmann-La Roche (107/76), ze dne 6. 10. 1982, CILFIT a další (283/81), ze dne 30. 4. 1986, Asjes a další (209 až 213/84), ze dne 22. 10. 1987, Foto-Frost (314/85), ze dne 9. 2. 1995, Leclerc-Siplec (C-412/93), ze dne 6. 12. 2005, Gaston Schul Douene-expediteur (C-461/03), ze dne 21. 2. 2006, Ritter-Coulais (C-152/03), ze dne 24. 10. 2013, Stoilov i Ko (C-180/12), ze dne 15. 3. 2017, Aquino (C-3/16), ze dne 6. 10. 2021, Consorzio Italian Management a Catania Multiservizi (C-561/19).
Věc: S. K. proti Ministerstvu vnitra o udělení mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalobce, původem z Gruzie, požádal o udělení mezinárodní ochrany. Jeho žádost však žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 4. 2022 zamítl pro zjevnou nedůvodnost podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Ve svém rozhodnutí žalovaný uvedl, že v souladu s § 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, považuje Česká republika Gruzii, s výjimkou separatistických regionů Abcházie a Jižní Osetie, za tzv. bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení tohoto rozhodnutí. Namítal především, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu. V jeho konkrétním případě totiž nelze Gruzii považovat za bezpečnou zemi původu, jelikož v Gruzii dochází k pronásledování LGBT osob, přičemž rodinný příslušník žalobce je homosexuál. Žalobce je podporovatelem LGBT komunity. Z tohoto důvodu byl již několikrát fyzicky napaden. K těmto tvrzeným skutečnostem však žalovaný nepřihlédl. Podklady, ze kterých při vydání rozhodnutí vycházel zprávu „Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu říjen 2021“, nelze považovat za dostatečné pro řádné zjištění skutkového stavu. Napadené rozhodnutí tak bylo výsledkem nezákonného postupu žalovaného, který si neopatřil dostatečné množství aktuálních a relevantních informací o zemi původu…
