Usnesení 15/2015 SbNU, sv.79, K ústavně konformní interpretaci obecných soudů v otázce úhrady dluhu ze smlouvy o zápůjčce nekontrahujícím manželem Garance
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 79, usnesení č. 15
II. ÚS 1980/15
K ústavně konformní interpretaci obecných soudů v otázce úhrady dluhu ze smlouvy o zápůjčce nekontrahujícím manželem
Pokud odvolací soud postupoval v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu a současně svůj názor o použitelnosti této judikatury i za platnosti nového občanského zákoníku podpořil komentářovou literaturou, která považuje názor odvolacího soudu za jedno z možných řešení dotčené právní otázky, nelze jeho rozhodnutí pokládat za řádně neodůvodněné jen proto, že nevyvrátil jiný možný (stěžovatelem předestřený) právní závěr a s ním související námitky týkající se neaplikovatelnosti dřívější judikatury Nejvyššího soudu.
Není úkolem Ústavního soudu, aby zrušením rozhodnutí, jehož výklad zákona sám o sobě nemá znaky protiústavnosti, vnucoval obecným soudům jiný výklad platného práva, a aby si tak nad rámec své pravomoci přisuzoval postavení arbitra uvnitř obecného soudnictví. Bude na Nejvyšším soudu, aby se nastolenou právní otázkou zabýval, a sjednotil tak dosud rozporné právní názory.
Usnesení
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka - ze dne 3. listopadu 2015 sp. zn. II. ÚS 1980/15 ve věci ústavní stížnosti Mgr. Jiřího Hölblinga, zastoupeného Mgr. Zbyňkem Vašinkou, advokátem, se sídlem tř. T. G. Masaryka 1129, Frýdek-Místek, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 8. 2014 č. j. 11 C 38/2014-32 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2015 č. j. 11 Co 670/2014-55, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na zaplacení částky 10 005?Kč, za účasti Okresního soudu ve Frýdku-Místku a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení.
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 7. 2015, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že rozsudky soudů obou stupňů vykazují znaky přepjatého právního formalismu a nevypořádávají se řádně s námitkami stěžovatele. Stěžovatel proto považuje zamítnutí své žaloby za formální a sledující pouze naplnění původního výkladu zákona provedeného Nejvyšším soudem. Stěžovatel upozorňuje, že ať už by byl k úhradě dluhu uplatněného žalobou zavázán kterýkoliv z manželů, ve výsledku by jejich majetková situace byla naprosto stejná. Soudy se podle stěžovatele nevypořádaly s námitkou existence ustanovení § 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též jen „obč. zák.“), což stěžovatel považuje za hlavní důvod, proč nejsou závěry dřívější judikatury použitelné. Stěžovatel se domnívá, že pokud současná právní úprava (§ 732 obč. zák.) umožňuje vyloučit dluh z pasiv společného…
