č. 51/1951 Sb. rozh. obč., Garance
č. 51/1951 Sb. rozh. obč.
Jednorázové odškodné nelze přiznat, nastal-li úraz a jeho léčení bylo skončeno před účinností zákona o národním pojištění, v době, kdy zákon tehdy platný tuto dávku neznal a proto nemohl vzniknout takový nárok.
Ustanovení § 269 odst. 2 tohoto zákona o tom, že lze přiznat důchod za podmínek a ve výši podle zákona o národním pojištění od 1. října 1948, dopadá jen na případy, kde došlo zákonem o národním pojištění ke změnám v předpokladech pro nápad té neb oné dávky již zavedené podle starších předpisů. Nelze ho užít, je-li zákonem o národním pojištění teprve zaváděna dávka nová.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 25. července 1950, Cpo I 806/50.)
Žalobce utrpěl úraz dne 7. ledna 1948, léčení bylo skončeno dne 18. března 1948 a ztráta výdělečné schopnosti nabyla trvalé povahy nejpozději šest měsíců po úrazu, tedy před účinností zákona o národním pojištění.
Krajský soud v Hradci Králové přiznal žalobci jednorázové úrazové odškodné za 15% ztrátu výdělečné schopnosti.
Nejvyšší soud vyhověl odvolání ústřední národní pojišťovny a žalobu zamítl.
Z důvodů:
Podle § 267 odst. 1 zákona o národním pojištění posuzují se podle tohoto zákona všechny dávky, které napadly za jeho účinnosti, a rovněž důchody napadlé podle dosavadních předpisů a vyplácené za účinnosti zákona o národním pojištění. Nárok na jednorázové úrazové odškodné, zavedené zákonem o národním pojištění a dřívějším zákonům neznámé, vzniká…
