Input:

č. 39/1951 Sb. rozh. obč., Garance

č. 39/1951 Sb. rozh. obč.
Návrh na rozvod nelze zamítnout jen proto, že opatrovnický soud nerozhodl o úpravě práv a povinností rodičů stran dítěte a jeho majetku pro dobu po rozvodu. Má-li soud za to, že je návrh na rozvod důvodný, náleží mu i vyvolat řízení u opatrovnického soudu.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 17. října 1950, Cz I 54/50.)
Nejvyšší soud uznal k stížnosti generálního prokurátora podané pro zachování zákona podle § 55 zákona č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví, že byl rozsudkem okresního soudu v Jáchymově z 9. února 1950 porušen zákon.
Důvody:
Okresní soud v Jáchymově rozsudkem z 9. února 1950 zamítl žalobu o rozvod manželství, poněvadž strany nevyhověly výzvě soudu, aby nejpozději do 9. února 1950 předložily rozhodnutí opatrovnického soudu o úpravě svých práv a povinností stran nezletilého dítěte a jeho majetku pro dobu po rozvodu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle § 32 zák. č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, nelze rozvést manželství, dokud nejsou pro dobu po rozvodu upravena práva a povinnosti rodičů stran dítěte a jeho majetku. Soud se v řízení omezil na připuštění důkazu výslechem stran, neboť byly splněny předpoklady § 11 odst. 1 písm. i) zák. č. 266/1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech právních; když však strany při dalším ústním jednání nepředložily dohodu o poměrech nezletilého dítěte, soud důkaz neprovedl, jednání skončil a prohlásil rozsudek, jímž žalobu zamítl.
Rozsudek byl vydán na základě řízení, které zůstalo kusé.
Ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zák. č. 266/1949 Sb. přikazuje soudu, že musí vyšetřit skutkový základ sporu z úřední povinnosti. Toho, v jakém směru se toto šetření má konat, lze se dobrat úvahou o tom, jaké je nazírání lidově demokratického zákonodárce na funkci rodiny ve společnosti. Jak rozdílné je toto nazírání ve srovnání se stanoviskem zákonodárství buržoasního, vysvitne nejlépe, když porovnáme dřívější předpisy s předpisy nového práva rodinného. Někdejší § 10 nař. min. sprav, č. 283/1897 ř. z. žádal, aby každé platné manželství bylo vzato z úřední povinnosti v ochranu proti každému svévolnému odporu. Naproti tomu ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zák. č. 266/1949 Sb. je povahy zcela odlišné. Jeho správného výkladu se dobereme, jen když si uvědomíme, že stát nemá zájem na bezpodmínečném zachování každého manželství. Tento zájem má jen u takového manželství, které je s to náležitě plnit své poslání ve společnosti. Ve společnosti spějící k socialismu je pak manželství dobrovolným a trvalým životním společenstvím muže a ženy, které má jako základ rodiny sloužit zájmům všech jejích členů i prospěchu společnosti v souladu s jejím pokrokovým vývojem. Společnost nemá zájem na zachování manželství, které trvale neplní takovou společenskou funkci, a ve shodě s tím pak zákon určuje, kdy tomu tak je a kdy lze proto zrušit manželství rozvodem. Zákon stanoví skutkové znaky, jimiž se manželství navenek projevuje jako svazek lidí, který je trvalé rozvrácen a neplní a ani již není s to plnit své společenské úkoly. Zákon o právu rodinném tak činí v § 30 odst. 1 a 3, kde ustanovuje, že je rozvést jen takové manželství, které je z důležitých důvodů hluboce a trvale rozvráceno; jsou-li